Nathalia

Přezdívka: Nathy, Natálie, Nathaly

Věk: 15 let

Její vzhled: Hnědé vlasy se zrzavými melíry a zrzavým nádechem, vysoká, štíhlá, dlouhé vlasy, hnědé oči, hispanské rysy, tmavejší pleť.

Povahově je: Jsem velmi tvrdohlavá a jsem typický beran, co nesnáší rozkazy. Nerozkazujte mi a neříkejte mi, co mám dělat, stejně vás neposlechnu. Vím sama nejlíp, co je pro mě dobré a pokud po mě něco chcete, tak slušně požádejte, nebo se zeptejte. I když jsem mladší než vy neznamená to, že vás budu poslouchat na slovo. 

Miluju smích a humor, který má nějakou úroveň a ne ten typický puberťácký úchylný humor. Jsem sice beran, ale jsem přecitlivělá jako ryba a když mi něco nejde, tak si to moc beru. Jinak se ráda přátelím a seznamuji. Přátele si ale neudržím dlouho, protože vždycky řeknu to, co si myslím a to ne každý úplně ocení.

Historie postavy: Moje minulost? No, dvakrát příjemná nebyla, ale na druhou stranu, nebyla ani tak špatná... No, vrátím se na začátek... 

20.03.2001, se v městě jménem Malá Havana, narodila holčička, kterou její rodiče Nathalia a Nick pojmenovali po mamince, Nathalia. Už od malička navštěvovala všelijaké jezdecké kroužky a koně měla opravdu moc ráda. Její rodiče jí nadevšechno milovali...

Jo a takhle končí růžová minulost... Když mi bylo šest, můj táta začal mámu mlátit. Moje mamka v tu dobu pracovala v jedné Kriminalistické laboratoři, ale nikomu o tom, že jí táta bije, neřekla. Když jsem se jednou mámy zastala, táta mě taky zbil, strašně moc. A pak bil i mě i mámu. Asi o rok později, mamka konečně zavolala policii a vstoupila do organizace, která pomáhá týraným ženám. Tátu pak zavřeli a my s mamkou zůstaly samy. Jelikož mamka chtěla, abych měla dobré dětsví, musela hodně pracovat a tak mi našla stáj, kde jsem mohla být opravdu skoro každý den. 

Když mi bylo 10 let, pustili tátu z vězení a začal se domáhat toho, aby mě mohl mít. Nechtěla jsem k němu. Bála jsem se ho a navíc, mohl by chtít ublížit mámě.

Jednou si na mě počkal před školou. Řekl, že soud rozhodl, že dneska mě má on na starost. Nevěřila jsem mu a šla domů. Ale sledoval mě. Nechtěla jsem, aby věděl kde s mámou žijeme a tak jsem se vydala do laboratoře, kterou jsem dobře znala a doufala jsem, že tam máma bude a pomůže mi. Když jsem vyběhla schody do druhého patra, narazila jsem na mámy kolegu – Erica. Ten mi řekl, že tam máma není a je v terénu. Když zjistil, že si mě Nick chce odtáhnout pryč, byl naštvaný. Táta mě chytil za ruku a prudce s ní škubnul a zlomil mi jí. Kopla jsem ho do kolene a utekla k Ericovi. Díky němu, mě táta nakonec nechal na pokoji a stejně tak i mámu. 

Když jsem oslavila patnácté narozeniny, zavřeli stáj, kde jsem jezdila. Hrozně mi to vadilo, protože jsem se po škole nudila a nějaké jiné kroužky mě nebavily. Tak mi mamka, společně s Ericem našli Reanimatio. Nemohla jsem uvěřit tomu, že by v jeho okolí mamka našla i školu s internátem, abych tam mohla bydlet a nemusela dlouze dojíždět. Bylo to pro mě jako úžasný splněný sen...

Jezdecké zkušenosti: Základní chody krok klus cval a menší skoky do 50cm a k tomu spoustu nedostatků a zlozvyků

Drezura

_{^{Kůň, o kterého se starám:}}Cartuzo