nathalia: Vystoupila jsem z velkého šedého Hummeru a stanula jsem na pískové cestě k bráně. Bylo 15:00. "Díky za odvoz Ericu. A pozdravuj mámu." Usmála jsem se na mladého kubánce, který seděl za volantem. "Nemáš zač Nath. Spolehni se, pozdrav vyřídím. A ty se taky nezapomeň aspoň někdy ozvat." Zasmál se a podal mi ruku. "Jasně! Tak se měj!" Zamávala jsem mu a poté jsem se vydala k bráně. Zazvonila jsem a v repráčku se po chvilce ozval příjemný ženský hlas. "Ano?" "Dobrý den, já jsem Nathalia. Posílala jsem vám přihlášku a včera jsme se po telefonu domlouvali, že přijedu." "Ah ano, jistě. Hned jsem tam." Po chvilce přišla usměvavá žena ve středním věku a otevřela mi jednu část brány, načež jsem vešla a ona za mnou zavřela. "Ahoj, já jsem Ellie Harrison, můžeš mi tykat." Usmála se a podala mi ruku a já ji stiskl. "Nathalia. Jsem moc ráda, že jste mě přijali." Zazubila jsem se a na její pokyn jsem vykročila za ní. "Půjdeme si nejprve popovídat do kanceláře a pak ti ukážu pár koní. Zapsala jsem si pár věcí z tvé přihlášky a podle toho uvažovala, jaké koně ti nabídnu. Ale ještě se tě chci na pár věcí zeptat a případně to proškrtat." Přikývla jsem a snažila se s ní udržet krok. Po cestě do kanceláře si Ellie zastavila jakéhosi mladíka. Mohlo mu být osmnáct, nejvíc dvacet. "Georgei, zaveď Cartyho a Mercy do stájí a řekni Roriemu ať přivede i Curtyho a Denvera. Bary by měl být ve stáji, ale pokud ne, taky ho přiveďte." Přitom se podívala na mě a usmála se. "Jasně mami..." Odpověděl mladík a odběhl směrem ke stájím. "Můj syn.." ZAzubila se Ellie. My jsme došli do kanceláře a posadili se. Ellie si vzala jakýsi blok, asi za polovinou ho otevřela a pak listovala o pár stran dál až se usmála a cvakla propiskou. "Takže jezdíš od malička, ano? Skáčeš?" "No, do padesáti centimetrů na velkém koni." Odpověděla jsem, načež ona přikývla a něco škrtla. "A máš zkušenosti s prací ze země? Dělalas někdy napojení, třeba?" "Jo, dělala jsem 7 her Patta Parelliho, napojení a zkoušela jsem si partnership." Ellie se zazubila a chvíli propiskou kroužila na jednom místě, což mě napadlo, že si dělá puntík. Pak se mě ptala ještě na pár dalších věcí, kdy škrtala, zakroužkovávala a dělala puntíky ve svém bločku. "Dobře, to mi stačí, myslím, že můžeme jít do stájí a ukážu ti koně, které jsem ti nakonec vybrala." Vstala jsem a vykročila s úsměvem za ní. Prošli jsme uličkou ve stáji. Podle číšel jsem pochopila, že jsme šli zadem. Zastavili jsme se u boxů 16 a 17. Rezatá kobylka a rezavý valášek na mě oba kousali ze svých boxů. "Takže NAth, tohle jsem první dva koníci, které jsem pro tebe vybrala. Tohle je Mercya.." Pak mi k ní pověděla pár informací a dovolila mi jít až k ní do boxu. To samé s koníkem, co stál hned vedle a to byl ryzáček Denver. OBa koně byli nádherní a milý, ale nějak mě moc nezaujali. Poté mě zavedla kolem boxu sedm. "Tohle je Baron. Ale toho jsem si vyškrtla, protože jsem tak nějak pochybovala, že by tě zaujal. Ale můžeš se na něj podívat.." Řekla, ale já zavrtěla hlavou. "Ne, pokud jsi ho vyškrtla, tak určitě víš proč." Usmála jsem se a ona přikývla a vedla mě dál. Zkončili jsme u boxů 2 a 3. Rychle jsem zamrkala, protože jsem si myslela, že vidím dvojtě. Ti koníci byli na první pohled úplně stejní. Po chvíli prohlížení jsem si začala všímat několika rozdílů. "Původně jsem ti zamýšlela oba, ale možná by tě víc zaujal tady Cutter. Cartuzo a Cutter jsou bráškové, nevlastní." Usmála se a ukázala na oba koníky. Oba byli tmavý a nádherní. Mě ale něčím přitahoval Cartuzo. Ten koník, kterému nějak chyběla jiskra v očích. "Můžeš mi říct něco o něm?" Zeptala jsem se a ukázala na Cartuza. "Jistěže.." Usmála se a začala povídat. Bylo mi zle z toho, jak se k němu v Portugalsku chovali. Když Ellie dopověděla, udělala jsem malý krok k jeho boxu a natáhla k němu ruku. "Je hodně plachý.." Vysvětlila mi, když valášek skopil uši a couvl. "No tak, neboj se kamaráde.." Usmála jsem se na něj a šeptla. Po chvilce se valášek odhodlal a udělal krok ke mně.Jeho čumák se dotkl mé dlaně. Ani jsem se nehnula a po chvíli mu přes čumák lehce přejela. "Tak jsi hodný." Usmála jsem se na něj. Zastříhal ušima a po chvilce šel zase do zadní části boxu. Otočila jsem se na Ellie. "Mohla bych se..." Nedořekla jsem to. "Jistěže ano! Budeme jedině rádi, když se Cartuzovi bude někdo věnovat." Usmála se a pokývala hlavou. "A ten George, který se mu věnoval, když jste ho koupili... To byl ten tvůj syn?" Zeptala jsem se, načež Ellie přikývla. "A nebude mu to vadit?" "Určitě ne. Teď už na Cartyho nemá tolik času, protože se chystá na závody. To, co chtěl s Cartym udělat už udělal. Odjezdili několik základních lekcí bez pádu a nějakého vyhazování. Bude jedině rád, že se mu bude někdo věnovat. A určitě ti s ním kdykoli ochotně pomůže.. Tak co? Jak jsi se rozhodla?" OTočila jsem se zpět na tmavého valáška s velkou lysinou. "Budu se mu věnovat." Otočila jsem se na ní a usmála se. Ona mi úsměv oplatila a pak si do bločku zakoužkovala Cartuza. "Takže teď bych ti mohla..." Zarazila se a podívala se směrem do uličky. Tam procházela dívka s černými vlasy podbarvenými doruda a v ruce držela vodítko, které vedlo k vysokému tmavému koni. Hřebec začal zklápět uši, pohazoval okem po mně, zahrabal a vykročil vpřed. Dívka však zůstala stát, načež se po napnutí vodítka hřebc zastavil a pohodil hlavou. Ellie na dívku promluvila. "Kam míříte, JAsmine?" Byli si strašně podobné. "NA procházku." ODpověděla dívka a stoupla si před hřebce, načež ho nechala zacouvat. "Dneska není zrovna moc klidný." Zkonstatovala Ellie. "Mami.. Ten není klidný nikdy.." Zazubila se dívka a opět vykročila. Hřebec si však usmyslel, že nepůjde. Zahrabal nohou, pohodil hlavou a vzepjal se. Jasmine však stála na místě a sledovala hřebce. Když dopadl na zadní a zahrabal opět nohou, jen zakroutila hlavou a pronesla: "Tak, už ti to předvedení stačilo? Můžeme pokračovat dál, nebo musím ještě čekat?" Hřebec zafrkal a skopil uši. "Dáble!" Okřikla ho a vykročila. Prošli kolem nás ven a Ellie na ní ještě houkla, ať si dávají pozor. "To byla moje dcera a její ďáblík Mephisto.." USmála se Ellie a já přikývla. "Tak pojď semnou, ukážu ti jeho vybavení, šatny a pak ti dám plán na jeho výcvik, abys ze začátku se s ním nějak lépe seznámila." Následovala jsem Ellie a ta mi všechno ukázala. Pak z jakési skříňky v šatně vytáhla sešit s nápisem Cartuzo. "Tady je všechno o něm, jeho minulost a jeho tréninkový plán. Ze začátku musíš splnit prvních pár týdnů, co jsou tam napsané, abys měla víc možností. Kde co má víš, takže s ním můžeš hned se začít seznamovat. Nejlepší bude, když si ho vezmeš na uvaziště a začneš s čištěním. Možná se tě bude bát, nebo bude zlobit, takže trošku trpělivosti. Ale pokud se ti už na čištění povede se s ním aspoŇ trochu seznámit, bude to moc dobré. NA konci týdne odevzdej ten plánek, kdy si ho nezaomeŇ vyplňit, když něco splníš." Přikývla jsem a poděkovala. Ellie pak odešla do kanceláře a já si skočila do sedlovny. Vzala jsem čištění, vodítko a tušírku, protože jsem se rozhodla, že ho po čištění vezmu do kruhovky, abychom se seznámili i tam. Vrátila jsem se k jeho boxu, přičemž čištění i tušírku jsem nechala na uvazišti. "Cartuzo, neboj kamráde..." PRonesla jsem k němu naprosto klidně a otevřela box. On zafrkal, skopil uši a couvl. "Podívej co pro tebe mám..." Usmála jsem se na něj a z kapsy vytáhla kus tvrdého chleba, co jsem si vzala v sedlovně. Valášek nastražil jedno ouško a udělal krok blíž. Jedním uchem směřoval na mě a pomalu se přibližoval. Když si vzal chleba odemně z ruky a necouvl zpět, pochválila jsem ho. "Moc hodný. Pašák, šikulka, tak pojď semnou, teď z tebe udělám krasavce no.. To budeš kóóóóukááát." Pronesla jsem naprosto nadšeným hlasem a zapnula vodítko do ohlávky. K mému údivu vykročil Car hned za mnou a došel semnou až na uvaziště. "No ty jsi ale pašáááák." Pochválila jsem ho znovu. NEbyla jsem si jistá, jestli dělám dobře, že ho pořád chválím, ale Ellie říkala, že se na něj musí pomalu...
Vytáhla jsem hřbílko a začala mu s ním kroužit po krku. Po očku mě sledoval a jedno ucho měl směrem ke mně. Jednou rukou jsem ho hřebelcovala a tou druhou mu jezdila po těle. "Jsi pašák." Usmála jsem se na něj, když se nechal celý pořádně vyhřebelcovat. Vytáhla jsem z kapsy další kousek chleba a odměnila ho. Měla jsem z něj opravdu radost. S chutí ho zchroupal a pak zastříhal ušima. "Tak, teď tě pěkně vyleštím tady tou.. Eh.. Věcí.. To je vlastně měkký kartáč, já jsem ale pitomá co Tuzí?" Zasmála jsem se a on jako by rozuměl, tak frknul a pokýval hlavou. Začala jsem ho zbavovat zbytkového prachu. Všimla jsem si, že na nohách je lehce citlivější, asi po tom ohni, ale nesnažil se mě kopnout, jen se tak divně zatřásl. Po měkkém kartáči jsem vzala do ruky kopyťák a pomalu mu začala čistit kopýtka. Dávala jsem si pozor na citlivá místa a pak jsem s úsměvem uklidila kopyťák. "Tak co, vyrazíme do kruhovky?" Podívala jsem se na valáška a on zastříhal ušima. ODvázala jsem ho a vydala jsem se ven. Šla jsem rovně po pískovce, když jsem si najednou uvědomila, že nevím kde to je. Zastavila jsem tedy mladíka, kterého jsem potkala ráno. "PRosímtě, můžeš mi říct, kde najdu kruhovku?" Zeptala jsem se ho a on si mě prohlédl. "Tak to musíš támhle a doleva..." Ukázal rukou a pak si mě opět prohlédl. "Ty jsi nová, že? Já jsem George.." Řekl a podal mi ruku a pak se podíval na valáška. "Máš na starost Cartuza? To je dobře, aspoŇ se mu bude někdo věnovat." Usmál se a já přikývla. "Já jsem Nathalia. No, snad si budeme rozumět." Podívala jsem se na valáška a přejela mu po nozdrách. "Čištění proběhlo v pohodě?" Zeptal se. "Jo, byl moc hodný. Ze začátku se mě docela bál..." "To on jo, bohůžel no... Ale když se mu budeš věnovat, tak to bude v pohodě." Zasmál se a poplácal valacha po krku. "Hele, půjdu s tebou do kruhovky. Mohl bych ti takhle ze začátku poradit a případně nějak pomoct, co ty na to?" "Jo, tak fajn." Usmála jsem se a vyrazila jsem na Georgem do kruhovky.

PK

"Moc díky za pomoc a za ty rady co jsi mi dal." USmála jsem se na mladíka při cestě z kruhovky. "NEní za co. MYslím, že ti to s ním šlo. A pokud ti ta trpělivost vydrží, bude tě ten kůň milovat. JEn ze začátku to bude možná těžší no. Ale vedla sis moc dobře." Zkonstatoval George a ukázal mi, kam mám zahnout k výběhům. Došli jsme k výběhu a George mi otevřel branku. Sundala jsem Tuzovi vodítko a pohladila ho po krku. Naklusal a zastavil se až u stromu, kde se vyválel. Zasmála jsem se a hodila si vodítko přes rameno. "Až s ním budeš chtít jít pod sedlo, tak si řekni Ellie, nebo ségře, ať tě vezmou ze začátku na lonž, aby si na tebe zvykl." "Jop, mám to v plánu. JAk v mojí hlavě, tak i v tom tréninkovém." Usmála jsem se a když jsme vešli do stáje, zamířila jsem do sedlovny. "Tak, já půjdu, za chvíli beru pod sedlo Cedrika, trénujeme na závody v crossu." Zazubil se a já přikývla. "Tak zatím NAth." "ZAtím." Usmála jsem se a šla do sedlovny uklidit vodítko a pak jsem si vzala propisku, plán a vyrazila jsem do kanceláře, kde zárveŇ ve druhém patře byla jídelna a klubovna. V Jídelně jsem si vzala pití a jablko a pak jsem vyplnila práci ze země. Dala jsem si při popisování záležet, ještě, že tam bylo dost místa. KDyž jsem zkončila popis, mrkla jsem se na čas. Nemohla jsem uvěřit, že jsem přijela v 15:00 a už bylo 18:00. Vydala jsem se zpět do stájí a ze sedlovny vzala vodítko. Pak jsem došla k výběhům a pohledem našla Cartuza. "Carty..." Oslovila jsem valáška a ten zvedl hlavu a zastříhal ušima. Pro jistotu jsem měla v kapse úplatek, ale doufala jsem, že po dnešní lekci v kruhoce nebude třeba. Po chvilce valášek přišel a já ho pochválila a zavedla do jeho boxu číslo 3. Následně jsem mu skočila nabrat jeho krmnou dávku, která byla v krmícím boxu napsaná na tabuli. Cartuzo dostává: granule 1 odměrku, 1,5 odměrky drceného ječmene s ovsem a jsou k dispozici otruby - 1 odměrka. Dále jednou měsíčně dostává tuřín a taktéž veškeré vitamíny, které jeho tělo potřebuje. Snad si to časem zapamatuji. Když jsem vše zalila a promíchala, odnesla jsem mu to a vysypala do žlabu. Hned se do toho pustila a já ho pohladila po krku. Zavřela jsem box a vrátila kbelík do krmírny. Pak jsem šla opět do klubovny pokecat si s pár dalšíma lidma. Hlavně s Georgem a Jasmine, které jsem tam potkala. Večer jsem měla co dělat, abych stihla poslední autobus do města. Ale když jsem přijela na své ubytování, už jsem se nemohla dočkat dalšího dne, kdy zase budeme s Cartuzem o další krok k naší společně důvěře dál.