lilly: Jakmile jsem otevřela e-mail, myslela jsem, že mi srdce vyletí z těla. Bušelo jako o závod. Pomalu jsem začala číst e-mail a pak to přišlo: S radostí Vám oznamujeme, že jste byla přijata do jezdeckého oddílu Reanimatio!
Z levého oka mi štěstím ukápla slza. Popadla jsem notebook a letěla ze schodů za mamkou. Div jsem se nepřizabila. Mamce jsem strčila notebook do náruče a ona si přečetla ten e-mail. Pak počítač odložila na stůl a obejmula mě. „Jsem na tebe tak moc pyšná.“ řekla mi v objetí.
V e-mailu se psalo, že první den, kdy tam mám přijít je pondělí 30. května okolo druhé hodiny. Ale to je přece už za dva dny! Byla jsem tak moc natěšená, že jsem skoro vůbec nespala, jelikož jsem byla plná energie a radosti. Ty dva dny utekly strašně pomalu, ale konečně nastal ten den, kdy poznám svůj nový jezdecký oddíl. Do batohu jsem si sbalila potřebné věci. S mamkou jsme nasedly do auta a jely směr Reanimatio!
Otevřela jsem dveře tmavě modré Oktávky a nadechla se vzduchu, ve kterém byla cítit vůně koňské srsti. „Tak se měj zlatíčko a užij si to tady!“ zvolala na mě mamka. Pak už jsem jen viděla, jak auto odjíždí a za ním se jen zapráší. Přede mnou stojí vysoká brána, vedle které ze zdi vyčnívá malý zvonek a vedle toho je ještě taková šedivá malá tabulka. Opatrně jsem zmáčkla modré tlačítko zvonku s následným pípáním. „Halo? Tady Jasmine Harrison.“ ozvalo se. „D-dobrý den, tady Lilly.. P-posílala jsem vám přihlášku.“ vymáčkla jsem ze sebe. Ani sama nevím, proč jsem byla tak nervózní. Snad ze ztrapnění? „Ano, moment. Hned jsem u vás.“ řekla dotyčná Jasmine a pak už jsem neslyšela nic. Chvíli jsem jen tak stála opřená o zeď a přemýšlela nad tím, jaké to tu asi bude. Co jsem se tak dočetla, tak všichni tady z té stáje byli unešení. Najednou se velká brána otevřela a já spatřila slečnu, přibližně ve věku kolem dvaceti let. „Dobrý den.“ pozdravila jsem. „Ahoj, pojď.“ řekla mi a já na její pokyn šla. „Tak tě tu Lilly vítám.“ řekla při cestě do stájí. „Já jsem moc ráda, že jste mě sem přijala.“ usmála jsem se. „Nevykej mi. Já si pak připadám moc stará. Říkej mi Jasmine. A nevykej ani mé mamce Ellie, ta to jako já, nemá také moc v lásce.“ Řekla a zasmála se. „Dobře.“ Odpověděla jsem a pochechtla se. Jasmine mě zavedla do stájí a tam jsem si odložila věci do sedlovny. „Tak teď se mnou půjdeš nahoru a tam ještě vyřešíme pár věcí.“ řekla mi a společně jsme se vydaly do její kanceláře.
„Ještě než se tě zeptám na pár otázek, dostaneš takový čip. Ten, když sem přijdeš, přiložíš do takové tabulky vedle brány a brána se ti sama otevře. Je to dobré hlavně z toho důvodu, že nebudeš muset vždycky zvonit, ale odemkneš si sama.“ Řekla a dala mi do ruky čip. „Tak a teď se tě zeptám na pár otázek a pak ti půjdeme vybrat koně ano?“ optala se a já si mezitím sedla na křeslo, které zde měla. Přikývla jsem. Jasmine něco hledala na svém počítači. „Tak a mám to. Tak začneme.“ řekla a já kývla hlavou. „Tak, jaké máš zkušenosti s prací ze země?“ „No, tak s koňmi jsem zkoušela ustupování, osobní prostor, přivolání a takové to věci.“ Odpověděla jsem.
Jasmine se mě ptala ještě na pár otázek a pak jsme vyrazily do stájí. „Tak, vím, že jsi do dotazníku vyplňovala, že bys radši klisny a valachy, tak jsem se rozhodovala mezi 5 klisnami, jelikož valaši jsou všichni zabraní. Snad ti to nevadí.“ usmála se a já zavrtěla hlavou. Došly jsme k boxu číslo 11, kde stála tmavě hnědá klisna, s bílým odznakem na čele. „Tohle je Annie. V Dánsku měla být určená spíše pro drezurní ježdění, ale nebaví jí to. Často, když vidí obdélník bez překážek, se začne vztekat a odmítá vejít dovnitř, ale když s ní vejdeš na parkurové závodiště, je jako vyměněná.“ říkala mi Jasmine. Ale mezi námi s klisnou neproběhla žádná jiskra a ani mě moc ničím nezaujala. I když je velmi nádherná, což přiznávám. Jasmine, jako by to ze mě vycítila, šla směrem k dalšímu boxu. K boxu s číslem 21, ve kterém stála světle hnědá klisna s lysinou na hlavě. „Tohle je Noisette, ale říkáme jí Noisy. Bohužel je to jedna z těch, kteří nikdy nepoznali pravou lásku a důvěru. Je hodně nedůvěřivá, a proto jí trvá dlouho si k nějakému jezdci vytvořit vztah. Spíš si od lidí drží odstup.“ dořekla. „Opět mě moc ničím nezaujala. Ale také je velmi krásná, ale je mi jí moc líto.. Určitě si jí nějaký jezdec “vezme pod svá křídla“ a naučí jí pravé lásce.“ zareagovala jsem a usmála se na kobylku. Jasmine se na mě usmála a zarazila se. „Moment…“ začala listovat svým menším bločkem „my jsme jeden box přeskočily.“ pozasmála se a mířila do k boxům víc dopředu. Zastavily jsme se u boxu, na kterém viselo číslo 16. Box byl prázdný. Jasmine byla zmatená. „To je divné, Mercy tady má být.“ Řekla a pečlivě si prohlédla celý box. „Zajdu se podívat do výběhu, tak ti rovnou můžu ukázat naše pastviny.“ usmála se na mě a já jí úsměv oplatila.
Zastavily jsme se u jednoho z výběhů, v němž stála rezatá klisna a jeden mladší muž. Klisna očividně nechtěla jít a tak se tam vzpínala a házela hlavou. „Tak proto nebyla Mercy v boxe, protože se tady pere s Georgem.“ zasmála se Jasmine a já se pousmála. „K sakru, proč nechceš jít ty tvrdohlavá kobylo?“ zvolal muž a bylo vidět, že je už docela vyčerpaný. „Georgi, nech jí. Tady nová jezdkyně Lilly si aspoň zkusí s ní navazát menší vztah.“ řekla Jasmine a pobídla mě k tomu, jít za dotyčnou Mercy. Vyšla jsem tedy krokem s Georgovi a převzala si od něj vodítko. Mercy zastříhala ušima a pozorně si mě očichávala. Pak pysky uchopila lem mého trika, který si pak přendala do zubů. Začala házet hlavou a já se začala strašně smát. „Ty jsi ale uličnice.“ řekla jsem jí a podrbala jí na krku. Rozešla jsem se pomalým krokem, ale klisna pořád stála na místě a svýma roztomilýma očima se na mě dívala. „Mercy, takhle se nikam nevyhrabeme.“ řekla jsem a pozasmála se. Oklepala se a vyšla pomalým krokem vpřed. George se podrbal na zátylku a nechápavě se na nás díval. Už mám jasno, koho si vyberu. Mercy. Šly jsme už středním krokem a Mercy se najednou zastavila. V tuhle chvíli by s ní nehnul ani bagr, jak moc to bylo obtížné. „Asi jsem ti o Mercy nic neřekla viď?“ řekla tázavě Jasmine a zasmála se. „Ne.“ Zasmála jsem se s ní. „Jestli vůbec dojdete do boxu, tak ti o ní něco povím.“ stále se smála. Kobylka, jako by rozuměla, se opět rozešla. Konečně se nám podařilo dojít do boxu. Jasmine jak slibovala, tak začala o Mercy mluvit: „Takže jak už asi víš, tak kobylka se jmenuje Mercy. Vyrostla u chovatele, kterému šlo převážně jen o peníze a tak ji vycvičil jen mírně.“ mluvila. Zase jeden z těch hajzlů, kteří nemají city.. „Je to ovšem velmi chytrá, někdy až moc vychytralá kobylka a tak si občas udělá nějakou kulišárnu, jako třeba to s tím tričkem ve výběhu. Občas ti bude pod sedlem lumpačit, ale jak si na ní zvykneš, tak je milionová.“ dořekla. „Dneska s ní toho moc dělat nebudeme. Jenom ji vyčistíš. Včera byla pod sedlem s Georgem a věř mi, že to bylo prý dost obtížné.“ Řekla a zasmála se. Zasmála jsem se a Jasmine mi ukázala, kde má Mercy čištění. Vzala jsem si do ruky gumové hřbílko a začala Mercy čistit zaschlá ložiska bláta. Mercy najednou hbitě otočila krkem a protože jsem ji měla přivázanou docela na volném vodítku, tak mi vzala hřbílko z ruky a začala s ním v puse pohazovat hlavou. Dostala jsem záchvat smíchu a viděla jsem, že Jasmine na tom nebyla o nic líp. Obě jsme se tam smály, kdežto najednou vešla do stájí nějaká žena. „Jasmine, čemu se tady tak smějete?“ zeptala se. „Ahoj mami, podívej se sama.“ řekla Jasmine a ukázala prstem na Mercy. „D-dobrý den.“ pozdravila jsem nervózně. Jasmine se na mě podívala a zašeptala: „Lilly, co jsem říkala o tom vykání?“ „Eh..Čau.“ Řekla jsem. Chytla jsem si rukou pusu a až teď si uvědomila, co jsem to vlastně řekla. Jasmine se začala smát ještě víc a já se tam studem propadala do země. „To je v pořádku Lilly. Já jsem Ellie a zdrav mě klidně čauováním.“ řekla žena a zasmála se. Usmála jsem se a šla dočistit Mercy. Už jí nebavilo házení se hřbítkem, tak ho pustila na zem. Já ho sebrala a vyčistila obě strany klisny. Pak jsem si vzala kopyťák. Sjela jsem jí rukou po noze a zamlaskala na ní. Ochotně mi dala její přední nohu a já jí začala zbavovat bláta. Ucítila jsem, jak mě něco štíplo na zadku a až po smíchu Jasmine jsem si uvědomila, že ta uličnická Mercy mě kousla do zadku. Začala jsem se zase smát. Jasmine už byla celá rudá od smíchu, že jsem si říkala, jestli za nějakou chvíli nevybouchne. Z poza rohu vyšla Ellie, jenom zakroutila hlavou a zase zašla za roh. Postupně jsem Mercy vyčistila všechna kopyta. Ani jsem si neuvědomila, že už bude šest hodin. Zavolala jsem mamce, jestli by pro mě nepřijela, protože zrovna v tento den mi nejezdí autobus. Mamka souhlasila a než přijela, tak jsem si mezitím povídala s Jasmine v pohodě. Kvůli těm jejích záchvatům smíchu, bych jí ani neřekla, že jí je 23 let. Na dvoře zastavila tmavě modrá Oktávka. Rozloučila jsem se ještě s Mercy, s Jasmine a s Ellie a vyrazila domů.