nicole: ,, Tak já razím!“ zavolala jsem směrem do bytu. Obouvala jsem si právě boty. Nemohla jsem se dočkat, až dojdu do stáje. Nevím, jestli tohle místo rodiče vybrali schválně, nebo to byla náhoda, ale nedaleko je stáj. A tuhle šanci jsem chtěla využít. Od rána jsme dělali v baráku – stěhovali věci a uklízeli, ale teď jsem měla volno.
,, Nezapomněla sis něco zlato?“ zakřičela máma nazpět. Zapřemýšlela jsem, co by to mohlo být. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Přihláška! Možná by to šlo i bez ní, ale chtěla jsem být připravená. Vysoká žena s tmavými vlasy a milým úsměvem se objevila ve dveřích. V ruce držela papíry.
,, Díky!“ řekla jsem jí. Vlepila jí pusu na tvář, vzala si papíry a usmála se. Urychleně si nazula boty, vzala si slabou mikinu, protože venku bylo trochu chladněji, ačkoliv svítilo sluníčko.
,, Měla by ses uklidnit, jsi jak na vážkách,“ zavrtěla hlavou máma, povzdechla si, ale vzápětí se pobaveně usmála. Ohradila jsem se pouze nevinným pohledem, mávla jsem a vyšla ven. Stáj by neměla být moc daleko – a ještě je tam dobrá cesta na kole. To jsem se ovšem rozhodla nechat doma a jít pěšky.
Pohlédla jsem na hlavní bránu, jenž byla zavřená. Vedle byl menší přístroj, kde bych se měla nejspíše ohlásit – jak jinak se dostat dovnitř že? Nahlédla jsem přes bránu na areál hned za ní. I z dálky to působilo velmi dobře, tak impozantně. A hlavně tam jsou koně! Od té doby, co mi odjel Shadow, jsem neměla moc možností se k nim dostat. Potom rodiče řekli, že se stěhujeme. A to jsem věděla – spíše si myslela, že mám smůlu. Ale teď stojím před stájí.
Na hlavě jsem měla můj černý klobouk, ačkoliv se možná ke koním nehodil, měla jsem jich více a tenhle byl starší. Oblečení, které jsem měla na sobě – bílé triko a černé rajtky, jsem mohla umazat nebo zničit.
Podívala jsem se na přístroj přede mnou a už se chystala, že zazvoním, když se ozvalo hlasité zařehtání s pofrkání. Otočila jsem se za sebe, kde jsem spatřila tmavého koně – spíše černé barvy, s krásnou stavbou těla. Byl vážně nádherný. Vedle něj šla dívka s hnědými vlasy a držela jeho vodítko.
,,Ahoj, hledáš někoho?" zeptala se mě. Kůň si rozčileně hrábl, zašklebil se a pokusil se rozejít vpřed – ona mu to nedovolila.
,,Dobrý den, jsem Nicole a ráda bych u vás začala jezdit, mám sebou přihlášku," odpověděla jsem na její otázku s úsměvem, zamávala jsem před ní papíry a ještě jednou si prohlédla koně vedle dívky.
,,Jsem Jasmine, tykej mi, pojď dál, odvedu Mephista do boxu a provedu tě tu, proberem přihlášku a vybereme koně," natáhla ke mně ruku. Jasmine, nejspíše majitelka celé stáje – co jsem se teda dočetla a pokud mě má paměť neklame. Podala jsem jí též ruku a stiskla jí s úsměvem.
Otevřela bránu, nechala mě projít jako první, až teprve potom vešla ona s koněm dovnitř. Ten po mě pokukoval, ušklíbla jsem se, ale držela se od něj v uctivé vzdálenosti – byla jsem u koní dost dlouho, abych poznala koně, který má problém s lidmi a je spíše nepřátelský, až na jednu osobu, která si získala jeho důvěru.
,,Ďáble...," oslovila ho, když si vybočil zádí. Pousmála jsem se, avšak následovala dívku, když se rozešla nejspíše ke stájím a já měla možnost prohlédnout si celý areál. Vážně to bylo nádherné. Pro koně tohle místo bylo ideální – viděla jsem docela hodně stájí a většina nevypadala moc dobře.
,,Tady je hlavní budova, nahoře je kancelář a nad ní jídelna. V kanclu je dost možné, že mě budeš chytat častěji. V jídelně je možnost si dát oběd, ty vaří moje babička, také tam jsou svačiny. A úplně dole je stáj a hala," řekla mi. Procházeli jsme kolem výběhů. Vypadalo to na hřebce – koně byli ve výběhu sami. Prohlížela jsem je. Konec konců, pro hřebce jsem měla tak trochu slabost. Každý z nich byl nádherný, ale můj pohled upoutal jeden hřebec. Vysoký, mohutný kůň hodně tmavé barvy – vypadal spíše na černého hnědáka, než na vraníka. Pronikavě zařehtal a zvídavě se díval naším směrem. Ano, uchvátil mě.
,,Nepůjdeš za svým bratrem, byl jsi venku dost dlouho," upozornila koně Jasmine, jakmile jí zastavil a odmítal pokračovat dál. Nelíbilo se mu to, ale rozešel se vpřed hned, co mu k tomu dívka dopomohla. Pokračovaly jsme až ke stáji. Prostory stáje byly čisté, velké a vonělo to tam slámou. Prostě dokonalé, stejně jako boxy, kde se koně měli určitě dobře. Vše jsem si důkladně prohlížela. Zavedla koně do boxu, kde se o něj postarala. Já jsem jí chvilkami sledovala, a ty zbylé chvíle zkoumala celou stáj.
Poté mě provedla dívka po celém areálu. Viděla jsem obrovské výběhy, útulek pro koně, kde se mi líbila jedna kobylka. Všechny prostory, kde se s koňmi trénovalo, ať to byla kruhovka či další jízdárny. Areál byl vážně velký a měl mnoho možností. Těšila jsem se, až sednu na některého z koní a vyrazíme na jízdárnu. Bude to zajímavé. Celou dobu jsem se usmívala, radostně komentovala vše a hlavně se ptala na otázky. Jak to tu chodí a podobně. Zasedly jsme obě dvě, až na lavičku, kde si chtěla nejspíše Jasmine ujasnit pár informací.
,,Máš tedy zkušenosti s hřebci..," usmála se dívka.
,,Ano, Shadow byl kvítko a měl svoji hlavu, začínala jsem s ním pracovat ze země a pak pod dohledem jezdit. Zažila jsem s ním spoustu pádů, ale pak se kamarádka i s hřebcem odstěhovala," vysvětlila jsem. ,, On byl ten, který mě donutil, abych se zajímala více o komunikaci ze země,“ dodala jsem.
Jestli je tu možnost mít na starost hřebce, budu jedině ráda. V hlavě se mi objevil obrázek hřebce, kterého jsem viděla ve výběhu.
,,Mám tu někoho, kdo by mi k tobě seděl asi nejvíce..," Jasmine vstala, kdy jsem se na ní podívala, ale též jsem se postavila, lehce se protáhla. Vdechla jsem příjemný vzduch. Najednou jsem byla napjatá a nemohla se dočkat chvíle, až uvidím svého svěřence. Mnohem jednodušší by bylo, kdybych si s ním sedla už od začátku. Protože pokud bych nedokázala si k němu najít cestu, byl by to docela problém a koně bych akorát potrápila.
,,Trvalo mi nějakou dobu, než jsem z něj udělala koně, který bude alespoň trochu ujezditelný. Nezničila jsem jeho osobnost, vytáhla jsem z něj jeho drezurní vlohy. V parkuru štycuje a rád se vyhýbá, zastavuje...má svoji hlavu," řekla a rozešla se k výběhům. Následovala jsem jí. Nejspíše to bude pořádná výzva, ale právě ty výzvy jsem já měla ráda.
,,Tohle je Laxus," zastavila se u jednoho z výběhů. Pohledem jsem vyhledala koně – nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu to byl on. Statný černý hnědák. Hřebec a očividně pěkné kvítko. Shoda náhod? Nevím, ale tohle je láska na první pohled! Jasmine to musela poznat z mého výrazu. Nedokázala jsem udržet nadšení a široký úsměv na tváři.
,, Je překrásný,“ vydechla jsem trochu zasněně, ale opřela se o hrazení a sledovala ho se zaujetím a nadšením.
,,Je to nevlastní bratr Mephista, mají oba stejné povahy, Laxus klidně lehne do brodu i s jezdcem. Využije každé jezdcovy nepozornosti. Miluje vodu a sníh, nelíbí se mu hrubá síla a potřebuje jemnou ruku, jinak jde proti jezdci," usmála se Jasmine. Hřebec zdvihl hlavu, sklopil uši a zatvářil se ne moc přátelsky.
,,Je nádherný," zopakovala jsem znova.
,,Musíš si s ním vytvořit pouto, bude to trať na dlouhý běh, ale když vytrváš, budeš mít toho nejlepšího parťáka," podívala se na hřebce. Poznala, že jsem si právě vybrala a nepotřebuji vidět žádné další koně. Přikývla jsem, že rozumím, přešlápla jsem na místě a hleděla na to úžasné zvíře. Nevlastní bratr Mephista, pěkný.
,,Chceš jít na společnou cestu s Laxem?" obrátila na mě své oči. Jasně, že chci!
,,Je to dobrá výzva," přikývla jsem, i když očekávala kladnou odpověď. Znova jsem pohlédla na hřebce ve výběhu, avšak rozešly se do sedlovny.
,, Chci se ještě podívat, jak Vám to spolu půjde. Jak si padnete do oka. Pokud bych viděla, že to nejde, vybereme ještě jiného koně. Ale nechci k němu člověka, s kterým by si neseděl, to by nefungovalo,“ upozornila mě Jasmine. Ano, je to důležité a já to vím moc dobře. Ukázala mi skříňky a sedlovnu. Předala mi klíče od věcí pro hřebce.
V sedlovně jsem se seznámila s další osobou stáje. Byla to Ellie, která byla velmi příjemná. Ujistila jsem jí, že se budu snažit. Řekla mi, že trnula hrůzou, když si Jasmine přivezla nejdříve Mephista a ještě více vrtěla hlavou, když do stáje přišel Laxus – nejspíše budou vážně podobné povahy.
,,Tady máš týdenní plán, můžeš si do toho psát, jak chceš. Důležité je, abyste si sedli. Postupně budou úkoly přibývat. Při prvních lekcí budu vždy u vás, na to si čas najdu," podala mi týdenní plán, který jsem si prohlédla, ale pozorně poslouchala.
,, O tom nepochybuji,“ odvětila jsem, ušklíbla jsem se, avšak dala si papíry zatím někam stranou. ,, Dobře, děkuju,“ poděkovala jsem. Poté jsme mohli vyrazit konečně za Laxem! Vzala jsem si ohlávku a vodítko – čištění jsme nechali u jeho boxu. U výběhu nás pozorně sledoval Lax.
,,Laxi..," řekla jsem jeho jméno a vešla jsem do výběhu. Zpozorněl. Viděl mě přes ohrazení a teď jsem šla přímo k němu do výběhu. Byl jistě zvědavý, ale také nebyl vůči lidem moc přátelský. Je možné, že se mu tohle nebude líbit. Budu narušovat jeho soukromý a osobní prostor. Hřebec hrábl kopytem do země, vycenil zuby a rozešel se ode mě pryč. Nic, co by mě zastavilo. Usmála jsem se. ,, Nic ti neudělám chlapče,“ pokračovala jsem dál, natáhla jsem k němu lehce ruku, dívala se na něj. Když natočil hlavu směrem ke mně, zastavila jsem a udělala dva kroky dozadu.
Tohle jsem vysledovala od Zuzky Prokopové. Dávám mu prostor. Dávám mu vědět, že pokud nechce, nebudu mu v jeho prostoru překážet. Hřebec se podíval zpátky a já se opět rozešla směrem k němu. Zachytil znova pohyb, podíval se mým směrem a já jsem si dřepla na zem a sledovala jsem ho. Jen tam tak seděla, pozorovala ho, zatím co se on na mě díval. V jeho očích byla zvědavost, ale také opatrnost. Opatrná jsem byla i já – nerada bych, aby mi jeho kopyto skončilo ve tváři – to by bylo sakra dost nepříjemné. Potřásl hlavou, podíval se opět dopředu a to jsem se zvedla a rozešla jsem se pomalu k němu. Ohlávku jsem měla na rameni a karabinu od vodítka zapnutou v ohlávce.
Došla jsem, až k němu, kdy k němu lehce natáhla ruku, pohladila jsem ho po krku a usmála se. Byla jsem klidná vyrovnaná, abych ho neděsila. Žádné rychlé pohyby, nic. Otočil ke mně hlavu a pocítila jsem jeho čumák na své ruce, kterou jsem mu nabídla, aby si mě prozkoumal. Dál jsem s ním tiše mluvila a dala mu ohlávku, kdy si hrábl kopytem a odfrkl si.
,, Klid,“ usmála se, podrbala ho na krku, ale rozešla se k otevřené bráně, kde na nás už čekala Jasmine, usmívala se spokojeně. Dobré znamení a já věděla, že vše proběhlo tak, jak mělo.
,,Ahoj Laxi, od dnešního dne budeš mít novou parťačku," usmála se na hřebce. Dupl si kopytem a zastříhal ušima. ,,Tak jo, první krok máte za sebou," usmála se dívka. Společně jsme se rozešly do stáje. Měl tendenci mě předbíhat a pospíchat dopředu. Na tom rozhodně zapracujeme, ale ne teď. Nejdříve se potřebuji s ním dostat na jednu vlnu a vytvořit si s ním pouto. Potřebuji, aby věděl, že já jsem ta, která mu poskytne potřebnou ochranu. Kdykoliv mě předběhl, zastavila jsem se s ním a za pomocí hlasu se ho snažila zpomalit.
V boxu jsem ho uvázala, opět si sklopil uši, zatvářil se dost nepřátelsky, ale já jsem tenhle projev spíše ignorovala. Jen jsem se usmála.
,,Největším kamarádem Laxe je můj North, má box hned vedle. Se svým bráchou Mephistem se nesetkává, až na to, že mají výběhy naproti sobě," pokračovala ve sdělování dalších informacích a já jí bedlivě poslouchala. Nesmí mi uniknout nic. Vzala jsem si k sobě čištění a začala jsem ho hřebelcovat hřbílkem – pěkně krouživý pohyby. Laxus se po mě podíval, přešlápl si a Jasmine nás po celou dobu čištění sledovala. Byla jsem důkladná. Navíc být v přítomnosti koně po takové době bylo přímo úžasné! Neskrývala jsem nadšení.
,, Hele, tohle na mě nezkoušej chlapče,“ řekla jsem mu, když si ustoupil schválně na stranu, kde jsem stála já ve snaze mě spíše zatlačit, či vylekat. Stála jsem na místě a prstem jsem přitlačila o jeho slabin na zádi a vytrvala jsem v tlaku, dokud neustoupil zpátky na místo, kde stál předtím. Sice to chvíli trvalo, ale nejsem někdo, kdo by se ho bál. Odvděčil se mi jedním úšklebkem, kdy jsem se usmála, ale dál jsem ho hřebelcovala. V jednu chvíli jsem na sobě pocítila jeho čumák – rozhodně mě nechtěl prozkoumat.
,,Nene hřebče, takhle ne," upozornila jsem ho. Lehce jsem odstrčila jeho čumák a lehce ho po něm plácla – nic, co by ho bolelo. Zašklebil se a sklopil uši. Rozčilený může být, jak chce.
,,A to má dneska dobrou náladu celkem, včera jsme byli venku a to byla teprve motorová myš," zasmála se Jasmine.
,, Tak to nechci vidět jeho špatnou náladu,“ podotkla jsem, avšak pokračovala v jeho čištění s úsměvem a pobavením.
Další minuty jsem se starala o to, aby byl nádherně čistý a jeho srst se jen nádherně leskla. Rozhodně mi to nedělal lehké, ovšem já jsem nebyla člověk, kterého by jen tak rozhodil. Měla jsem chladnou hlavu a dokázala jsem jeho výmysly zdatně zvládat. Při čištění kopyt byl problém. Nechtěl mi dát nohy a když, tak jima cukal, až jsem měla chvílemi pocit, že si z mé hlavy udělá kopací míč, ale vše dobře dopadlo a zbývalo vyčesat hřívu a ocas. Má práce byla hotová. Dost jsem se zapotila, ale myslím, že byl úžasný. Odstoupila jsem trochu stranou. Tmavá srst se jen leskla.
Jasmine nás nechala o samotě. Hřebec se podíval směrem, kudy odcházela a poté zvedl své pysky a ukázal své krásné zuby. Nejspíše mi tím chtěl říct, abych odešla, že mu zde v boxu vadím. Pousmála jsem se, udělala jsem dva kroky dozadu a sledovala jsem ho. Tiše, nic jsem nedělala. Zahrabal kopyty do země, pohodil hlavou, a znova ukázal zuby, ale já jsem pořád stála. Po chvilce jsem vyšla z boxu, zavřela jsem dvířka a podívala se na něj, když přešel blíže ke dveřím a vystrčil hlavu. Natáhla jsem k němu ruku. Prozkoumal ji, lehce mě štípl, až jsem se na něj podívala.
,, Hej,“ řekla jsem mu, přejela mu rukou po čumáku, spíše takové plácnutí, sklopil uši a tvářil se výhružně.
,, Zlobí?“ zasmál se čísi hlas, kdy jsem sebou skoro trhla. Hřebec zaplul zpátky do box a já se podívala na mladíka, kterému mohlo být něco přes dvacet. Usmíval se.
,, Asi nic, co by pro něj nebylo neobvyklé,“ zazubila jsem se. Podívala se na černého hnědáka, jenž začal zkoumat slámu pod sebou. Byl pěkně nasvalený – Jasmine s ním jistě pracovala.
,, Představím se, jmenuji se Rorie,“ usmál se mladík, podal mi ruku, kterou jsem vřele přijala ř ekla mu své jméno. Po nějaké chvilce se k nám přidala Jasmine. ,,Brý odpoledne šéfová,“ pozdravil Jasmine. Bylo to spíše jako popichování.
,,Zdravím Rorie, doufám, že jsi nastlal ve všech boxech,“ usmála se Jasmine.
,,Vše je hotové, máte něco pro vašeho ďábla?“ přikývl a podíval se na Jasmine – nevím, kam tim míří, ale dívka ano.
,,Ano, ale není to pro tebe, ale pro hřebce,“ odvětila mu. Mladík si odfrkl. Jasmine nejspíše pochopila, že já jsem zcela mimo a hned mi vysvětlila, o co tu vlastně jde. ,,Mephisto má dneska totiž narozeniny, je mu jedenáct,“ řekla mi.
,,A kdy má Lax?“ zeptala jsem se.
,,Šestnáctého července mu bude devět,“ sdělila mi velmi důležitou – pro mě důležitou, informaci. Poté se omluvila s tím, že má telefonát, kdy jsme oba dva přikývly. Dívka se vzdálila, ale Rorie zůstal ještě nějakou dobu o mě a povídali jsme si o všem možném, až musel jít pracovat. Hřebec po celou dobu zůstával v boxu, kdy jsme se od jeho boxu nevzdálili. A to bylo dobře. Alespoň bude mít čas zvyknout si na můj hlas.
Zadívala jsem se na čas. Rorie odešel a já s ním zůstala sama, což mi nevadilo. Vešla jsem k němu do boxu, velmi opatrně se k němu přiblížila, i přes počátečné vyhrožování a začala jsem ho hladit na krku a mezi ušima, kde se mu to nejspíše líbilo. Promlouvala jsem k němu, až si řekla, že je čas jít.
,, Tak se uvidíme zítra, draku,“ pousmála jsem se, podrbala ho mezi ušima a opustila jsem box.
,, Počkej ještě chvíli,“ zamávala na mě Jasmine. Otočila jsem se. ,, Tady máš čip od hlavní brány, aby si nemusela pořád na nás zvonit,“ mrkla na mě dívka. Podala mi ho do ruky.
,, Díky, stavím se zítra. Nejspíše začnu s ním něco dělat,“ poděkovala dívce a sdělila jí můj plán, zatím co jsem držela papíry v ruce – můj týdenní plán, kam si budu zaznamenávat všechno, co mám.
,, Skvělý, těším se, tak se měj,“ usmála se, poté se otočila a rozešla se do stáje a já domů, kde jsem všem řekla, o dnešním dni. Máma nebyla moc nadšená z toho, že mám na starost hřebce a ještě podle všeho, to bude pěkné kvítko. Když jsem jezdila na Shadowovi, trnula přímo strachy a teď to tu má znova. Ujistila jsem jí, že to je v pořádku a nic se mi nestane. Šla jsem si lehnout, protože dneska byl dost náročný den, ale nádherný den.