lilly&mercya: Dneska mě mamka nemůže odvézt do Reanimatia, tak jsem se tam musela dopravit autobusem. Sbalila jsem si vše potřebné opět do svého fialového batůžku. „Ještě pět minut? To stíhám, vždyť to mám hned za barákem!“ řekla jsem si pro sebe a ještě si sedla na gauč. Projížděla jsem kanály v televizi a najednou mi spadl mobil z gauče. Odemkla jsem ho, abych zjistila, jestli funguje. Naštěstí fungoval, ale když jsem se podívala na čas, vypla jsem televizi a pádila k autobusu. „Sakra. Snad to do tý minuty stihnu.“ Řekla jsem si pro sebe a běžela dál. Do autobusu nastupovali poslední lidé a já začala pochybovat v to, že to stihnu. Moje nohy najednou nenávratně zrychlily a já už stála u autobusu, S hlasitými výdechy jsem vyšla dva schody. „Tak udýchaná slečno, kam to bude?“ zeptal se řidič a zasmál se. „Poloviční, stáj Reanimatio prosím.“ „Tak koňařka jo? S Jasmine se znám moc dobře.“ řekl. Zaplatila jsem, vzala si lístek a sedla si na nejbližší volné sedadlo.
V dálce jsem zahlédla Reanimatio a to znamenalo, že cobydup budu vystupovat. Trenér mi přibrzdil a já za jízdy vyskočila. Zamávala jsem a šla energetickým krokem ke stájím. Všichni koně nastražili uši a koukali na mě. Usmála jsem se a zamířila si to k boxu Mercy. Měla jsem být domluvená s Jasmine, že mi pomůže s PK, ale ještě tu není. Sedla jsem si před otevřený Mercyin box a koukala na klisnu, která do mě šťouchala nozdrami. Pak si vzala do pusy slámu a rychlým pohybem ji po mě hodila. „Ty mrško jedna!“ zvolala jsem se smíchem. „Ahoj, ty musíš být Lilly viď?“ uslyšela jsem dámský hlas. „Ano jsem, už jsem tu byla včera Jasmine. Ty si mě nepamatuješ?“ zeptala jsem se. Nikdo mi neřekl nic o tom, že by Jasmine byla až takový sklerotik. „Haha, další.“ Zasmála se. Nechápavě jsem se na ní koukla. „Já nejsem Jasmine, jsem její dvojče Molly.“ vysvětlila mi. „Aha, tak to se omlouvám, Molly.“ řekla jsem a pozasmála se. „Mám ti vyřídit od Jasmi, ať jdeš zatím do kruhovky sama a zkoušíš ustupování. Jasmine tam za chvíli za tebou přijde.“ Usmála se a já kývla. Vzala jsem si čištění a začala
PK
„Děkuju, za všechny rady, které jsi mi dala. Aspoň jsem si to trochu otrkala.“ Řekla jsem Jasmine a usmála se. Šla jsem si na chvíli sednout do sedlovny. Zanedlouho za mnou přišla Jasmine a sedla si vedle mě. „Hele Lilly, musím ti něco říct…“ řekla se sklopenou hlavou. „Co?“ řekla jsem s nechápavým výrazem. Pečlivě jsem si jí celou prohlédla a začala si všímat těch jiným rysů. „Počkat ty jsi…“ nedořekla jsem to. „Jo, jsem Molly.“ Řekla a obě jsme se začaly smát. „Ale vždyť tě PK nebaví ne?“ řekla jsem a pozasmála se. „No, Jasmin mi řekla, co mám dělat a tak jsme si z tebe udělaly trochu srandu. A jak to tak vypadá, tak to vyšlo.“ Začaly jsme se smát ještě víc. „V krmícím boxu máš seznam, co dáš Mercy do krmení. Já už musím jít. Tak se zatím měj.“ řekla a zamávala mi. Šla jsem jako na povel do krmícího boxu, kde ležel ten papír. „Granule 1,5 odměrky, 1,5 odměrky drceného ječmene a jsou k dispozici otruby 1,5 odměrky. Jednou měsíčně tuřín a potřebné vitamíny.“ četla jsem nahlas. Tak snad si to zapamatuju. Podle seznamu jsem namixovala Mer večerní krmení. Ve kbelíku jsem se vydala k boxu č. 16, kde si kobylka spokojeně pochutnávala na večerní dávce sena. Šla jsem k ní do boxu a jádro jí vyklopila do žlabu. To se Mercy odtrhla od sena a zamířila si to ke žlabu. Čumáček měla zašpiněný od ječmene, tak jsem se tomu musela zasmát. Odnesla jsem prázdný kyblík zpátky do KB (krmící box) a omyla ho. Autobus mi ještě za 10 minut. Vychází mi to tak akorát. Rozloučila jsem se s Mercy pusinkou, na tu její špinavou tlamičku a pádila na autobusovou zastávku.