Nicole
Přezdívka: Niky, Nicole
Věk: 18 let
Její vzhled: Měří 160 cm. Táta jí říká, že je malé pivo po své mamce. Je štíhlá, ale není zase úplně hubená a i když to nevypadá, má sílu. Má dlouhé modré vlasy a šedozelené oči. V pupíku má piercing a v jednom uchu dvě náušnice. Ráda nosí černé klobouky.
Povahově je:temperamentní dívka, která je sebevědomá a cílevědomá. Její bojovnost a pevná vůle jí nedovolí ustoupit. Nikdy se ničeho nebojí a vrhá se do všeho po hlavě, někdy tak trochu bez rozmyslu. Je to přímá dívka, nerada chodí kolem horké kaše a jeden by řekl, že je až moc upřímná. Má v sobě hodně energie, která jí nutí pořád něco dělat a nebo vymýšlet. Pořád se směje a usmívá. Dokáže se radovat z každé maličkosti a spousta jejích kamarádek o ní říká, že je dost šílená. Má ráda, když může vést a někoho popichovat a hlavně mu říkat, co má dělat. Někdy je i dost hádavá a hlavně tvrdohlavá. Beran je označován jako netrpělivý, ale tohle k Nicole nesedí. Pokud má špatnou náladu a nebo jí naštvete, není zrovna moc příjemná, i když je to u ní vzácné a museli byste jí vážně vytočit. Je trpělivá a hlavně, když jde o koně, kde jí její povaha nepřekáží. Jeden by čekal, že to bude horká hlava, možná pokud jde o lidi, ale jinak je to klidná dívka s trpělivostí, která ví, že jestli chce dosáhnout svého cíle, musí se k němu nějak dopracovat a to chce čas a hlavně u koní, které miluje nade vše. Na koně se nedokáže naštvat, nekřičí na ně a už vůbec na ně nepoužívá násilí. Naopak, je proti tomu. Má ráda Japonsko a sleduje anime a čte mangu. Málo, kdo má pro tohle pochopení a už párkrát se setkala s výsměchem, ale jí je to jedno. Celkově jí moc nezajímají názory ostatních, pokud jde o to, že se jí vysmívají.
poslouchá hudbu, hlavně rock a někdy i slabší metal. Ráda maluje a kreslí, což jí vlastně jde dobře. Po své matce zdědila krásný hlas, ale nikdy nemyslela na to, že by se živila jako zpěvačka. Někdy si zazpívá se svou mamkou. Má vlastního psa jménem Rin. Je to československý vlčák a má ho vychovaného přímo ukázkově. Když může tak cvičí, nevadí jí si zaběhat.
Historie postavy: Prohlížela jsem si náš nový domov. Opustit město, kde jsem vyrůstala, a kde měla všechny své kamarádky, bylo hodně těžké, ale nedalo se nic dělat. Táta si našel ve městě nedaleko vesnice novou práci a mamka chtěla tentokrát bydlet mimo rušné město. Pracovala jako servírka a doufala, že zde si něco najde. Jestli ne, nic se nestane. Táta vydělává dost peněz, aby nás všechny uživil. Dvoupatrový dům s velkou zahradou měl být náš nový život. Držela jsem v rukou tašku a ohlédla se k našemu autu, kde byla celá má rodina. Až na Dominica, který si našel přítelkyni a odstěhoval se s ní do bytu. Malá Ann, která začala chodit akorát do školy, vyskočila z auta a nadšeně se podívala na dům. ,, Nicole, pojď nám pomoct a nestůj tam jako solný sloup," řekl mi můj otec, kdy jsem přikývla, hodila si tašku přes rameno a šla pro další. Většina věcí už byla v domě, zbývalo jen pár tašek, které se vešli do auta. ,, Doufám, že když má ten dům tak velkou zahradu, je tu i bazén," rozšířil svůj úsměv můj bratr, mé dvojče o pět minut mladší než já. Nedala se zapřít naše podoba a ani divoká povaha. Vzal tašky a nesl je k brance a přímo před dveře od hlavních dveří. ,, Bude ti stačit místní rybník," usmála se máma, zavřela dveře a následovala Ann ke dveřím domu, zatím co my jsme nosili tašky. Zaťukala jsem na okénko, kde ležel můj československý ovčák, našpicoval uši a začal vrtět ocasem. Otevřela jsem mu dveře, vyskočil a otřel se o mě. Ještě jednou se podívala na dům. ,, Město je blízko. Máme auto a autobusy jezdí do města každou chvíli. Nejsme na konci světa," usmál se otec, jakoby snad věděl na, co myslím. Jo, tohle není konec světa. Ještě nevím, jak to všechno pořádně bude, ale už jsem měla plány. Interiér celého domu nebyl až tak strašný, jak to vypadalo zvenku. Mamka se spokojeně usmála, tašky se dali zatím do obýváku. ,, Bude se to muset pozměnit k obrazu našemu, ale je to prostorný a vše tu funguje jak má," usmála se matka a skoro se přizabila o Rina, který samozřejmě zkoumal a prohlížel si svůj nový domov. Christian – mé dvojče, vyrazil po schodech nahoru a já ho následovala, dívající se kolem. Otevírali jsme každý dveře a dívali se dovnitř. ,, Wow," vydala ze sebe citoslovce údivu nad pokojem. Tohle bude moje! Myslela jsem si to. Christian se vecpal mezi mě a vběhl do pokoje, až jsem se nadechla a měla najednou přibouchnuté dveře před nosem. ,, Otevři! Tohle bude můj pokoj!" začala jsem bušit na dveře a křičet, lomcovala s klikou ve snaze se dostat dovnitř. Jediné odpovědi, které se mi dostávalo, byl smích. ,, Já to viděla dříve!" pokračovala jsem. ,, Chcete ten dům rozbourat?" ozvalo se ze zdola. Otcův hlas. ,, Nemůžete být chvíli v klidu?" dodal, kdy jsem se ušklíbla. ** Seděla jsem v pokoji. V mém novém pokoji, kde byli krabice s mými věcmi. Nakonec jsem pokoj neobhájila, musela jsem se smířit s tímto, kde byl trochu horší výhled. Jak jsem se probírala krabicemi, vzpomínala jsem na to všechno, co bylo předtím. Rin ležel u postele, čumák na svých packách a sledoval, co dělám. Uklízela jsem s knížky do police. Knížky převážně o koních, ale našly se tam i titulky žánru sci-fi a fantasy. Poté si vyskládala mangu do polic a postupně si dávala věci na své nové místo. Na stole byl už můj notebook. Blížila jsem se ke konci, až jsem vyhrabala fotku Shadowa, hřebce, kterého jsem jednu dobu jezdila. Má první stáj, kde jsem působila půl roku, ani nestála za řeč. Majitel ze mě tahal peníze, přičemž jsem jen pracovala a do sedla, tak jednou za dva týdny a když, ječel na mě. Odešla jsem do menší stáje, kde bylo méně koní a majitelka se spoléhala na peníze, co dostane od členek, ale naučila jsem se tam základy, jako byla péče o koně, jeho uzdění a sedlání apod. Problém byla cesta tam. Neměla jsem jiné spojení než auto a tak se musela obětovat mamka nebo taťka. Majitelka, která zároveň učila i jízdě na koni. Až se mi ozvala Katrin. Chtěla pomoct se svým hřebcem, Shadowem. Díky němu jsem začala s přirozenou komunikací, kdy bylo trochu složité kombinovat školu a koně. Vzpomínky na tu dobu, nikdy nezmizí z mé hlavy. Měla jsme ho ráda, i když to byl trochu rapl a jednou jsem si i zlomila ruku. Díky hřebci jsem taková jaká jsem. Naučil mě tomu, jak se chovat ke koni a naslouchat mu. Jak být jemná, nespěchat a být trpělivá. Pomáhala mi nejen Katrin, ale i všichni ze stáje. Až si vzala hřebce někam do jiné vesnice a já jakmile dokončila školu společně s Christianem, jenž také končil, jsme se odstěhovali sem. A teď jsem přemýšlela, zdali zde není nějaká stáj nebo něco. ** ,, Už jsi byla v té restauraci?" zeptala se mě mamka, když jsem se válela na gauči společně s Christianem. Zrovna se vařil oběd. Podívala jsem se na hodinky a zavrtěla jsem hlavou. ,, Ne. Pojedu po obědě," odpověděla jsem a usmála se. ,, A co ta škola?" ptala se dál. Christian se ušklíbl. ,, Neboj se mami. Všechno si zařídím," uklidnila jsem jí, strčila jsem Christiana. Jo, už jsem to měla vymyšlený. Půjdu na brigádu a budu dálkově studovat. Sedět se mi v lavici už nechce. ,, A co ty Christiane?" zeptala se mého bratra, kdy jsem se na něj zakabonila, kdy protočil oči. Po obědě jsem sedla na kolo a vzala sebou i Rina. Mohl běhat venku u uvnitř, alespoň do té doby, než bude interiér přestavený. Restaurace nebyla od domu moc daleko, Rin běžel vedle mě na vodítku, byl na tohle zvyklý. I Christian chtěl jít na školu, na vysokou, ale s tím rozdílem, že to nechce dálkově. Po chvilce jízdy mě něco zaujalo. Areál nejspíše jezdecké stáje, která vypadala sakra dobře. Zastavila jsem a pohlédla na stáj. To by šlo ne? Domluvím se v restauraci, jak to budu mít přesně s brigádou a mohla bych chodit sem. ,, Mám to, ale štěstí co Rine?" usmála se. Skousla jsem si ret, nasedla na kolo a rozjela se do restaurace s tím, že druhý den se půjdu podívat do stáje a domluvit se, zdali mohu tam docházet.
Jezdecké zkušenosti: Její začátky nebyli moc slavné. V jedné stáji, kde jí to domluvil taťka, nebyla vůbec spokojená. Majitel měl hodně koní a spíše jí využíval na práci, i když si platila za ježdění a když byla v sedle, jenom na ní křičel a ječel. Odešla a našla si další stáj. Byla sice malá, ale majitelka, byla dobrá trenérka, která jí naučila všem základům. Pomáhala ve stáji, jak mohla a ona jí za odměnu po několika měsíci učila jezdit. Později se Nicole přesunula do větší stáje, díky jedné své kamarádce, která jí nabídla jezdit svého koně, protože na něj nemá čas. Když se o něj bude starat a bude jí dávat nějaké peníze - nebylo to moc, může jezdit. Kůň byl hřebec a Nicole si rozhodně netroufla na něj hned sednout a tehdy začala s přirozenou komunikací. Byla to pro ní velká výzva, protože nejezdila tak moc dlouho, aby se mohla označit za profesionální jezdkyni. V tu dobu jí hodně pomáhali ostatní jezdkyně a trenéři ve stáji. Nejdříve si koně připravila hřebce ze země - četla hodně knížek. Až poté si na něj sedla pod dohledem trenéra a vždy někoho. Hodně padala, ale dřela dál, až se jí to vyplatilo. Hřebec jménem Shadow byl kvítko a měl svou vlastní hlavu, přesto spolu vycházeli dobře a Nicole se díky němu hodně naučila, i když má pořád co dohánět. Poté se musela s hřebcem rozloučit, neboť si ho brala Katrin někam pryč.
všestrannost
Kůň, o kterého se starám: Laxus