Komentáře k článku: Péče o Vašeho svěřence

nathalia: Vystoupila jsem z velkého šedého Hummeru a stanula jsem na pískové cestě k bráně. Bylo 15:00. "Díky za odvoz Ericu. A pozdravuj mámu." Usmála jsem se na mladého kubánce, který seděl za volantem. "Nemáš zač Nath. Spolehni se, pozdrav vyřídím. A ty se taky nezapomeň aspoň někdy ozvat." Zasmál se a podal mi ruku. "Jasně! Tak se měj!" Zamávala jsem mu a poté jsem se vydala k bráně. Zazvonila jsem a v repráčku se po chvilce ozval příjemný ženský hlas. "Ano?" "Dobrý den, já jsem Nathalia. Posílala jsem vám přihlášku a včera jsme se po telefonu domlouvali, že přijedu." "Ah ano, jistě. Hned jsem tam." Po chvilce přišla usměvavá žena ve středním věku a otevřela mi jednu část brány, načež jsem vešla a ona za mnou zavřela. "Ahoj, já jsem Ellie Harrison, můžeš mi tykat." Usmála se a podala mi ruku a já ji stiskl. "Nathalia. Jsem moc ráda, že jste mě přijali." Zazubila jsem se a na její pokyn jsem vykročila za ní. "Půjdeme si nejprve popovídat do kanceláře a pak ti ukážu pár koní. Zapsala jsem si pár věcí z tvé přihlášky a podle toho uvažovala, jaké koně ti nabídnu. Ale ještě se tě chci na pár věcí zeptat a případně to proškrtat." Přikývla jsem a snažila se s ní udržet krok. Po cestě do kanceláře si Ellie zastavila jakéhosi mladíka. Mohlo mu být osmnáct, nejvíc dvacet. "Georgei, zaveď Cartyho a Mercy do stájí a řekni Roriemu ať přivede i Curtyho a Denvera. Bary by měl být ve stáji, ale pokud ne, taky ho přiveďte." Přitom se podívala na mě a usmála se. "Jasně mami..." Odpověděl mladík a odběhl směrem ke stájím. "Můj syn.." ZAzubila se Ellie. My jsme došli do kanceláře a posadili se. Ellie si vzala jakýsi blok, asi za polovinou ho otevřela a pak listovala o pár stran dál až se usmála a cvakla propiskou. "Takže jezdíš od malička, ano? Skáčeš?" "No, do padesáti centimetrů na velkém koni." Odpověděla jsem, načež ona přikývla a něco škrtla. "A máš zkušenosti s prací ze země? Dělalas někdy napojení, třeba?" "Jo, dělala jsem 7 her Patta Parelliho, napojení a zkoušela jsem si partnership." Ellie se zazubila a chvíli propiskou kroužila na jednom místě, což mě napadlo, že si dělá puntík. Pak se mě ptala ještě na pár dalších věcí, kdy škrtala, zakroužkovávala a dělala puntíky ve svém bločku. "Dobře, to mi stačí, myslím, že můžeme jít do stájí a ukážu ti koně, které jsem ti nakonec vybrala." Vstala jsem a vykročila s úsměvem za ní. Prošli jsme uličkou ve stáji. Podle číšel jsem pochopila, že jsme šli zadem. Zastavili jsme se u boxů 16 a 17. Rezatá kobylka a rezavý valášek na mě oba kousali ze svých boxů. "Takže NAth, tohle jsem první dva koníci, které jsem pro tebe vybrala. Tohle je Mercya.." Pak mi k ní pověděla pár informací a dovolila mi jít až k ní do boxu. To samé s koníkem, co stál hned vedle a to byl ryzáček Denver. OBa koně byli nádherní a milý, ale nějak mě moc nezaujali. Poté mě zavedla kolem boxu sedm. "Tohle je Baron. Ale toho jsem si vyškrtla, protože jsem tak nějak pochybovala, že by tě zaujal. Ale můžeš se na něj podívat.." Řekla, ale já zavrtěla hlavou. "Ne, pokud jsi ho vyškrtla, tak určitě víš proč." Usmála jsem se a ona přikývla a vedla mě dál. Zkončili jsme u boxů 2 a 3. Rychle jsem zamrkala, protože jsem si myslela, že vidím dvojtě. Ti koníci byli na první pohled úplně stejní. Po chvíli prohlížení jsem si začala všímat několika rozdílů. "Původně jsem ti zamýšlela oba, ale možná by tě víc zaujal tady Cutter. Cartuzo a Cutter jsou bráškové, nevlastní." Usmála se a ukázala na oba koníky. Oba byli tmavý a nádherní. Mě ale něčím přitahoval Cartuzo. Ten koník, kterému nějak chyběla jiskra v očích. "Můžeš mi říct něco o něm?" Zeptala jsem se a ukázala na Cartuza. "Jistěže.." Usmála se a začala povídat. Bylo mi zle z toho, jak se k němu v Portugalsku chovali. Když Ellie dopověděla, udělala jsem malý krok k jeho boxu a natáhla k němu ruku. "Je hodně plachý.." Vysvětlila mi, když valášek skopil uši a couvl. "No tak, neboj se kamaráde.." Usmála jsem se na něj a šeptla. Po chvilce se valášek odhodlal a udělal krok ke mně.Jeho čumák se dotkl mé dlaně. Ani jsem se nehnula a po chvíli mu přes čumák lehce přejela. "Tak jsi hodný." Usmála jsem se na něj. Zastříhal ušima a po chvilce šel zase do zadní části boxu. Otočila jsem se na Ellie. "Mohla bych se..." Nedořekla jsem to. "Jistěže ano! Budeme jedině rádi, když se Cartuzovi bude někdo věnovat." Usmála se a pokývala hlavou. "A ten George, který se mu věnoval, když jste ho koupili... To byl ten tvůj syn?" Zeptala jsem se, načež Ellie přikývla. "A nebude mu to vadit?" "Určitě ne. Teď už na Cartyho nemá tolik času, protože se chystá na závody. To, co chtěl s Cartym udělat už udělal. Odjezdili několik základních lekcí bez pádu a nějakého vyhazování. Bude jedině rád, že se mu bude někdo věnovat. A určitě ti s ním kdykoli ochotně pomůže.. Tak co? Jak jsi se rozhodla?" OTočila jsem se zpět na tmavého valáška s velkou lysinou. "Budu se mu věnovat." Otočila jsem se na ní a usmála se. Ona mi úsměv oplatila a pak si do bločku zakoužkovala Cartuza. "Takže teď bych ti mohla..." Zarazila se a podívala se směrem do uličky. Tam procházela dívka s černými vlasy podbarvenými doruda a v ruce držela vodítko, které vedlo k vysokému tmavému koni. Hřebec začal zklápět uši, pohazoval okem po mně, zahrabal a vykročil vpřed. Dívka však zůstala stát, načež se po napnutí vodítka hřebc zastavil a pohodil hlavou. Ellie na dívku promluvila. "Kam míříte, JAsmine?" Byli si strašně podobné. "NA procházku." ODpověděla dívka a stoupla si před hřebce, načež ho nechala zacouvat. "Dneska není zrovna moc klidný." Zkonstatovala Ellie. "Mami.. Ten není klidný nikdy.." Zazubila se dívka a opět vykročila. Hřebec si však usmyslel, že nepůjde. Zahrabal nohou, pohodil hlavou a vzepjal se. Jasmine však stála na místě a sledovala hřebce. Když dopadl na zadní a zahrabal opět nohou, jen zakroutila hlavou a pronesla: "Tak, už ti to předvedení stačilo? Můžeme pokračovat dál, nebo musím ještě čekat?" Hřebec zafrkal a skopil uši. "Dáble!" Okřikla ho a vykročila. Prošli kolem nás ven a Ellie na ní ještě houkla, ať si dávají pozor. "To byla moje dcera a její ďáblík Mephisto.." USmála se Ellie a já přikývla. "Tak pojď semnou, ukážu ti jeho vybavení, šatny a pak ti dám plán na jeho výcvik, abys ze začátku se s ním nějak lépe seznámila." Následovala jsem Ellie a ta mi všechno ukázala. Pak z jakési skříňky v šatně vytáhla sešit s nápisem Cartuzo. "Tady je všechno o něm, jeho minulost a jeho tréninkový plán. Ze začátku musíš splnit prvních pár týdnů, co jsou tam napsané, abys měla víc možností. Kde co má víš, takže s ním můžeš hned se začít seznamovat. Nejlepší bude, když si ho vezmeš na uvaziště a začneš s čištěním. Možná se tě bude bát, nebo bude zlobit, takže trošku trpělivosti. Ale pokud se ti už na čištění povede se s ním aspoŇ trochu seznámit, bude to moc dobré. NA konci týdne odevzdej ten plánek, kdy si ho nezaomeŇ vyplňit, když něco splníš." Přikývla jsem a poděkovala. Ellie pak odešla do kanceláře a já si skočila do sedlovny. Vzala jsem čištění, vodítko a tušírku, protože jsem se rozhodla, že ho po čištění vezmu do kruhovky, abychom se seznámili i tam. Vrátila jsem se k jeho boxu, přičemž čištění i tušírku jsem nechala na uvazišti. "Cartuzo, neboj kamráde..." PRonesla jsem k němu naprosto klidně a otevřela box. On zafrkal, skopil uši a couvl. "Podívej co pro tebe mám..." Usmála jsem se na něj a z kapsy vytáhla kus tvrdého chleba, co jsem si vzala v sedlovně. Valášek nastražil jedno ouško a udělal krok blíž. Jedním uchem směřoval na mě a pomalu se přibližoval. Když si vzal chleba odemně z ruky a necouvl zpět, pochválila jsem ho. "Moc hodný. Pašák, šikulka, tak pojď semnou, teď z tebe udělám krasavce no.. To budeš kóóóóukááát." Pronesla jsem naprosto nadšeným hlasem a zapnula vodítko do ohlávky. K mému údivu vykročil Car hned za mnou a došel semnou až na uvaziště. "No ty jsi ale pašáááák." Pochválila jsem ho znovu. NEbyla jsem si jistá, jestli dělám dobře, že ho pořád chválím, ale Ellie říkala, že se na něj musí pomalu...
Vytáhla jsem hřbílko a začala mu s ním kroužit po krku. Po očku mě sledoval a jedno ucho měl směrem ke mně. Jednou rukou jsem ho hřebelcovala a tou druhou mu jezdila po těle. "Jsi pašák." Usmála jsem se na něj, když se nechal celý pořádně vyhřebelcovat. Vytáhla jsem z kapsy další kousek chleba a odměnila ho. Měla jsem z něj opravdu radost. S chutí ho zchroupal a pak zastříhal ušima. "Tak, teď tě pěkně vyleštím tady tou.. Eh.. Věcí.. To je vlastně měkký kartáč, já jsem ale pitomá co Tuzí?" Zasmála jsem se a on jako by rozuměl, tak frknul a pokýval hlavou. Začala jsem ho zbavovat zbytkového prachu. Všimla jsem si, že na nohách je lehce citlivější, asi po tom ohni, ale nesnažil se mě kopnout, jen se tak divně zatřásl. Po měkkém kartáči jsem vzala do ruky kopyťák a pomalu mu začala čistit kopýtka. Dávala jsem si pozor na citlivá místa a pak jsem s úsměvem uklidila kopyťák. "Tak co, vyrazíme do kruhovky?" Podívala jsem se na valáška a on zastříhal ušima. ODvázala jsem ho a vydala jsem se ven. Šla jsem rovně po pískovce, když jsem si najednou uvědomila, že nevím kde to je. Zastavila jsem tedy mladíka, kterého jsem potkala ráno. "PRosímtě, můžeš mi říct, kde najdu kruhovku?" Zeptala jsem se ho a on si mě prohlédl. "Tak to musíš támhle a doleva..." Ukázal rukou a pak si mě opět prohlédl. "Ty jsi nová, že? Já jsem George.." Řekl a podal mi ruku a pak se podíval na valáška. "Máš na starost Cartuza? To je dobře, aspoŇ se mu bude někdo věnovat." Usmál se a já přikývla. "Já jsem Nathalia. No, snad si budeme rozumět." Podívala jsem se na valáška a přejela mu po nozdrách. "Čištění proběhlo v pohodě?" Zeptal se. "Jo, byl moc hodný. Ze začátku se mě docela bál..." "To on jo, bohůžel no... Ale když se mu budeš věnovat, tak to bude v pohodě." Zasmál se a poplácal valacha po krku. "Hele, půjdu s tebou do kruhovky. Mohl bych ti takhle ze začátku poradit a případně nějak pomoct, co ty na to?" "Jo, tak fajn." Usmála jsem se a vyrazila jsem na Georgem do kruhovky.

PK

"Moc díky za pomoc a za ty rady co jsi mi dal." USmála jsem se na mladíka při cestě z kruhovky. "NEní za co. MYslím, že ti to s ním šlo. A pokud ti ta trpělivost vydrží, bude tě ten kůň milovat. JEn ze začátku to bude možná těžší no. Ale vedla sis moc dobře." Zkonstatoval George a ukázal mi, kam mám zahnout k výběhům. Došli jsme k výběhu a George mi otevřel branku. Sundala jsem Tuzovi vodítko a pohladila ho po krku. Naklusal a zastavil se až u stromu, kde se vyválel. Zasmála jsem se a hodila si vodítko přes rameno. "Až s ním budeš chtít jít pod sedlo, tak si řekni Ellie, nebo ségře, ať tě vezmou ze začátku na lonž, aby si na tebe zvykl." "Jop, mám to v plánu. JAk v mojí hlavě, tak i v tom tréninkovém." Usmála jsem se a když jsme vešli do stáje, zamířila jsem do sedlovny. "Tak, já půjdu, za chvíli beru pod sedlo Cedrika, trénujeme na závody v crossu." Zazubil se a já přikývla. "Tak zatím NAth." "ZAtím." Usmála jsem se a šla do sedlovny uklidit vodítko a pak jsem si vzala propisku, plán a vyrazila jsem do kanceláře, kde zárveŇ ve druhém patře byla jídelna a klubovna. V Jídelně jsem si vzala pití a jablko a pak jsem vyplnila práci ze země. Dala jsem si při popisování záležet, ještě, že tam bylo dost místa. KDyž jsem zkončila popis, mrkla jsem se na čas. Nemohla jsem uvěřit, že jsem přijela v 15:00 a už bylo 18:00. Vydala jsem se zpět do stájí a ze sedlovny vzala vodítko. Pak jsem došla k výběhům a pohledem našla Cartuza. "Carty..." Oslovila jsem valáška a ten zvedl hlavu a zastříhal ušima. Pro jistotu jsem měla v kapse úplatek, ale doufala jsem, že po dnešní lekci v kruhoce nebude třeba. Po chvilce valášek přišel a já ho pochválila a zavedla do jeho boxu číslo 3. Následně jsem mu skočila nabrat jeho krmnou dávku, která byla v krmícím boxu napsaná na tabuli. Cartuzo dostává: granule 1 odměrku, 1,5 odměrky drceného ječmene s ovsem a jsou k dispozici otruby - 1 odměrka. Dále jednou měsíčně dostává tuřín a taktéž veškeré vitamíny, které jeho tělo potřebuje. Snad si to časem zapamatuji. Když jsem vše zalila a promíchala, odnesla jsem mu to a vysypala do žlabu. Hned se do toho pustila a já ho pohladila po krku. Zavřela jsem box a vrátila kbelík do krmírny. Pak jsem šla opět do klubovny pokecat si s pár dalšíma lidma. Hlavně s Georgem a Jasmine, které jsem tam potkala. Večer jsem měla co dělat, abych stihla poslední autobus do města. Ale když jsem přijela na své ubytování, už jsem se nemohla dočkat dalšího dne, kdy zase budeme s Cartuzem o další krok k naší společně důvěře dál.

jasmine & mephisto: Protáhla jsem se na posteli a podívala se na postel sestry, kde dívka oddechovala. Seskočila jsem z postele a šla do koupelny, kde jsem se připravila a podívala se na hodinky. Zazívala jsem a vyšla ven z pokoje.
,,Bré ráno," usmála jsem se na Molly, která akorát se drápala z postele a zahučela i odpověď. Ušklíbla jsem se a na hlavu nasadila kšiltovku. Do kapes jsem si dala mobil a počkala na Molly, než se vydrábe z koupelny. Pak jsme spolu vyrazily do jídelny a rychle vzaly jeden toast na cestu. Protáhla jsem se a došla ke stáji, kdy jsem ji odemkla a všimla si zbytku rodiny a ostatních, jak k nám jdou. ,,Dobré ráno," usmála jsem se, ale otevřela bránu a zaslechla zařehtání, které bylo docela dost naštvané. ,,A jéje... Mephisto se čertí," zasmála jsem se a šla do krmírny, kde jsem vzala sedm kbelíků a připravila krmení pro Bellu, Mysty, Mephista, Lory, Storkyho, Northa a Carmen. Vše jsem zalila, zamíchala a šla to roznést. Nejprve jsem zašla k Mephistovi, který pohodil hlavou, zahrabal a frkl s pořehtáním. ,,Ale no tak," povzdechla jsem si a otevřela box, kdy hřebec ukázal zuby, stáhl uši ke krku a dupl se. ,,Ustuup," zavrčela jsem, postavila se zpříma a očima těkala na jeho plece a prsa. Byla jsem postavená dost dominantně a hřebec stříhl ušima, frkl, pohodil hlavou, ale ustoupil. Dala jsem mu krmení, on klidně čekal a stříhal ušima. Šla jsem k němu a pohladila ho.
,,Hodný," hřebec si dlouze odfrkl, ale jakmile jsem vylezla z boxu, začal žrát. Zavřela jsem ho a podívala se na Rorieho.
,,Jak ty to děláš, že hned se z něj stane hodný koník," zavrtěl hlavou.
,,To je tím, že ho mám celkem dlouho na to, abych věděla, jak na něj," usmála jsem se a šla ke Stormymu. Postupně jsem nakrmila všech mých sedm koní a šla umýt kbelíky.
Protáhla jsem se a podívala se na hodinky. Povzdechla jsem si, ale podívala se po stáji.
,,Jasmine, máš v kanceláři papíry ohledně výdajů a příjmů, můžeš se na to kouknout už dneska?“ došel ke mně táta, kdy jsem se na něj podívala, pohrála si s vlasy a kývla.
,,Jasně, pak musím ještě dodělat ten dort… Hřebec má narozeniny,“ usmála jsem se a podívala se směrem, kde byl box Mephista, ale pousmála se a vyrazila do kanceláře, kterou jsem si odemkla a povzdechla si.
,,Zase tolik papírů…,“ zasedla jsem ke stolu a začala si hrát na extrémně zažranou majitelku stájí do papírů.
Tahle práce nebyla nic moc záživného, ale musela jsem se s tím smířit. Dostala jsem tuhle práci na svá bedra a musela se do toho vžít. Navíc jsem měla ve své kanceláři velice příjemnou atmosféru, proto jsem spokojeně přesně ve dvanáct měla hotovou celou administrativní práci a mohla vyrazit ven. Nejprve jsem šla vyměnit hřebce ve výbězích a odvedla Laxe, Mephista a Stormyho, ti tři hřebci byli totiž už ve svých boxech.
,,Jasmine! Dnes mají přijít dvě nové slečny na koně,“ došla mě mamka a já se jí podívala do očí.
,,Joo? To je super, vlastně, Nathalii jsem četla, máš to vytisklé u mě v kanclu, já totiž mám teď v plánu vytáhnout na jízdárnu Loraine,“ usmála jsem se.
,,Dobře, tak já si pro to zajdu a vyberu jí koně,“ usmála se žena a já pokývala hlavou s úsměvem.
,,Tak já letím za Lory,“ mrkla jsem na mamku a jak jsem řekla, tak jsem udělala.
Loraine
Po odvedení kobylky již do boxu jsem šla pro vodítko a čištění, kdy jsem to nechala u uvazoviště a s vodítkem šla k výběhům.
,,Mephisto! Chlape,“ usmála jsem se a zapískala.
Hřebec zvedl hlavu a podíval se po mně, ale zase se začal pást. Jen jsem se usmála a šla do výběhu a opřela se o hrazení. Začala jsem si broukat melodii písničky. Mephisto zvedl hlavu znovu, hrábl si kopytem a rozhlédl se kolem sebe. Hrábl si druhým kopytem a nevydržel to. Vyrazil rovnou ke mně a zašklebil se, kdy už to vypadalo, že mi dá rafanec do ramene, ale jen mi položil hlavu k rameni a dlouze si odfrkl.
,,Tak co brouku, jakou máš dnes náladu, zlepšila se?“ usmála jsem se, ale přicvakla si hřebce na vodítko, kdy Mephisto stáhl uši ke krku, zašklebil se a zvedl svoji hlavu do vzduchu ve švihu.
Zůstala jsem poklidně stát, sledovala ho, ale nechala jej couvnout a otevřela si branku, kdy jsem vyšla a zkorigovala si hřebce, který se hnal hned vpřed. Šla jsem vedle něj s chladnou hlavou, nenechala se vytočit a nedávala hřebci možnosti něco provést.
,,Kam půjdete?“ podíval se na mě táta, kdy jsem pokrčila rameny.
,,Nejspíše ven,“ usmála jsem se.
,,Vrať se v pořádku, ano?“ usmál se a já si povzdechla.
,,Proč mi nikdo nevěříte, už ho vlastním tak dlouho, viď Mephisto,“ usmála jsem se, načež hřebec pořehtal ostře, švihl si ocasem, ale šel vedle mě dál.
Uvázala jsem si ho ve stáji naproti jeho boxu a donesla kbelík s vodou. Hřebec si zahrabal, ale já ho začala čistit. Nejdříve hřbílkem a měkkým kartáčem. Hřebec si dupl, pohodil hlavu a zvedl hlavu nahoru a natáhl krk víc nahoru. Rozšiřoval nozdry a nasával pachy.
,,Copak zlato,“ usmála jsem se, ale čistila jej dál, ještě jsem vzala hřeben a začala hřebci vyčesávat hřívu i s ocasem a hřebec jednou pozvedl kopyto.
,,Ďáble!“ zavrčela jsem směrem k němu, kdy hřebec, stáhl uši ke krku, zašklebil se a frkl.
Přimhouřila jsem oči a podívala se na něj, ale dočistila ho a vzala si do ruky flašku s pitím, napila se a nakonec odvázala hřebce z uvazoviště. Pohladila jsem hřebce po krku a vyrazila chodbou stájí.
,,Takže teď bych ti mohla…,“ zaslechla jsem Ellie, jak s někým hovoří.
Kráčela jsem zrovna chodbou a hřebec hned sklopil uši, očkem házel k dívce, kterou jsem neznala, a také k matce. Podívala jsem se na něj, kdy začal házet hlavou, frkal, zahrabal si a já věděla, že by nejradši tu osobu roznesl na kopytech. Vykročil vpřed, kdy jsem pozvedla obočí, a vodítko se napjalo. Hřebec si zase zahrabal, zastavil se a pohodil si hlavou.
,,Kam míříte, Jasmine?“ zeptala jsem se mě mamka, kdy jsem se na ni podívala.
,,Na procházku,“ usmála jsem se, ale povzdechla si.
Šla jsem před hřebce a začala mu tlakovat prsa, kdy hřebec musel zacouvat. Byl to opravdu kvítko dnes, ale kdy se on choval vzorově.
,,Dneska není zrovna moc klidný,“ podívala se na mě mamka.
,,Mami… Ten není nikdy..,“ zazubila jsem se a znovu vykročila.
Hřebec si tentokrát vymyslel, že nikam nepůjde. Podívala jsem se na něj a on zahrabal nohou a pohodil si hlavou. Vzepjal se, ale já nehnula ani brvou, dívala se na něj a sledovala jeho záměry. Dopadl zpět na přední, zahrabal si kopyty, když nikomu strach nenahnal a dlouze si frkl. Zakroutila jsem hlavou a povzdechla si.
,,Tak, už ti to předvedení stačilo? Můžeme pokračovat dál, nebo musím ještě čekat?“ pozvedla jsem obočí, kdy hřebec zase zafrkal a sklopil uši, kdy jsem ho už měla plný zuby.
,,Ďáble!“ zavrčela jsem a vykročila znovu.
Hřebec stříhl ušima a přeci jen za mnou vyšel, kdy snížil hlavu a nesl ji u mého ramene. Alespoň věděl, jak se má chovat, když mě vytočí. Ale já mu to za zlé neměla, byla to jeho osobnost.
,,Dávejte si pozor!“ ozvala se za mnou Ellie.
,,Bez obav!“ houkla jsem zpátky a konečně jsme mohli na procházku.
Procházka
Došla jsem s hřebcem k bráně, kde jsem spatřila stát modrovlasou dívku, nestačila ještě zazvonit a hřebec už hrdelně pořehtal a frkl si, kdy jsem se po něm podívala, ale zastavila ho.
,,Ahoj, hledáš někoho?" pousmála jsem se a vytáhla z kapes ovladač.
Hřebec hrábl kopytem a zašklebil se. Uši sklopil a snažil se mě předejít. Dala jsem mu ruku na čelo a lehce sykla.
,,Dobrý den, jsem Nicole a ráda bych u vás začala jezdit, mám sebou přihlášku," usmála se dívka a já kývla.
,,Jsem Jasmine, tykej mi, pojď dál, odvedu Mephista do boxu a provedu tě tu, proberem přihlášku a vybereme koně," usmála jsem se a nabídla ruku k seznámení, kdy levou rukou jsem držela hřebce.
Dívka mi pevně a vřele stiskla ruku a kývla s úsměvem. Otevřela jsem bránu a nechala jít nejprve Nicole a pak šla vedle ní, kdy po ní hřebec pokukoval.
,,Ďáble...," varovala jsem ho, když vybočoval zádí a švihal ocasem.
,,Tady je hlavní budova, nahoře je kancelář a nad ní jídelna. V kanclu je dost možné, že mě budeš chytat častěji. V jídelně je možnost si dát oběd, ty vaří moje babička, také tam jsou svačiny. A úplně dole je stáj a hala," usmála jsem se, kdy jsme prošly kolem výběhů s hřebci.
Laxus zařehtal ostře a Mephisto mu odpověděl a zapíchl se.
,,Nepůjdeš za svým bratrem, byl jsi venku dost dlouho," přiložila jsem pěst lehce na jeho plece a zase se s ním rozešla.
Hřebce jsem zavedla do boxu, kdy se šklebil i nadále a rychle mu zkontrolovala nohy a zavřela ho. Pak jsem dívku provedla po celém areálu. Také jsem si převzala přihlášku a předala jí klíček od její šatny. Došly jsme spolu až k lavičce před stájí, kde jsme se usadily.
,,Máš tedy zkušenosti s hřebci..," pousmála jsem se.
,,Ano, Shadow byl kvítko a měl svoji hlavu, začínala jsem s ním pracovat ze země a pak pod dohledem jezdit. Zažila jsem s ním spoustu pádů, ale pak se kamarádka i s hřebcem odstěhovala," pousmála se dívka.
,,Mám tu někoho, kdo by mi k tobě seděl asi nejvíce..," pousmála jsem se, ale vstala.
,,Trvalo mi nějakou dobu, než jsem z něj udělala koně, který bude alespoň trochu ujezditelný. Nezničila jsem jeho osobnost, vytáhla jsem z něj jeho drezurní vlohy. V parkuru štycuje a rád se vyhýbá, zastavuje...má svoji hlavu," usmála jsem se a šla s dívkou k výběhu vysokého tmavému hřebci.
,,Tohle je Laxus," usmála jsem se a opřela se o hrazení.
Podívala jsem se na tvář dívky.
,,Je to nevlastní bratr Mephista, mají oba stejné povahy, Laxus klidně lehne do brodu i s jezdcem. Využije každé jezdcovy nepozornosti. Miluje vodu a sníh, nelíbí se mu hrubá síla a potřebuje jemnou ruku, jinak jde proti jezdci," pousmála jsem se a podívala se na hřebce, který zvedl hlavu a sklopil uši.
,,Je nádherný," usmála se dívka a hypnotizovala ho.
,,Musíš si s ním vytvořit pouto, bude to trať na dlouhý běh, ale když vytrváš, budeš mít toho nejlepšího parťáka," usmála jsem se, když jsem poznala, že má dívka vybráno.
Řekla jsem jí ještě pár věcí, které byly důležité.
,,Chceš jít na společnou cestu s Laxem?" podívala jsem se dívce do očí.
,,Je to dobrá výzva," usmála se a pokývala hlavou.
Já se pousmála, ale dopsala si pár informací do papírů a šly jsme do stájí a rovnou do sedlovny, kde jsem dívce ukázala věci Laxe a předala jí i klíčky od hřebcovo věcí, které byly uzamčeny.
,,Jasmine, volali z té firmy, odkud jsi objednala krmení, zítra přijde," přišla do sedlovny Ellie.
,,Jo super, připravím peníze," usmála jsem se a mamka kývla, ale podívala se na dívku.
,,Ahoj, jsem Ellie, můžeš mi tak říkat," usmála se žena.
,,Těší mě, Nicole," obě ženy se seznámily a já se usmála.
,,Nicole jsem vybrala Laxe, myslím, že se k sobě hodí a sednou si,'' usmála jsem se, ale podala dívce tašku s čištěním a vodítko.
,,Tak to hodně štěstí, když si ho dcera, tedy Jasmine přivedla, myslela jsem, že se zbláznila... už tak mi stačilo vidět ji a Mephista," povzdechla si mamka a já jen zavrtěla hlavou.
,,Budu se co nejvíc snažit, abychom si spolu sedli," usmála se Nicole a já se usmála.
,,Nebudu vás dál zdržovat, jinak Nathalie je nyní v kruhovce s Cartuzem a je tam s ní George," usmála se mamka a mávla nám, kdy odešla.
,,Bratříček a taková horlivost do práce... co se to stalo," uchechtla jsem se, ale mrkla na dívku.
,,Tady máš týdenní plán, můžeš si do toho psát, jak chceš. Důležité je, abyste si sedli. Postupně budou úkoly přibývat. Při prvních lekcí budu vždy u vás, na to si čas najdu," usmála jsem se.
,,Dobře, děkuju," usmála se Niky a zatím dala plán do skříňky.
,,Půjdeme za Laxem," usmála jsem se.
Vyrazily jsme za hřebcem. Čištění jsme nechaly u hřebcova boxu a obě vešly do výběhu, kde byl Lax. Ten se po nás podíval a hrábl si.
,,Laxi..," pomlaskala dívka a já šla s ní, abych případně pomohla, ale dívka po chvilce s hřebcem navázala kontakt. Za celou dobu jsem ty dva sledovala. Opravdu, tihle dva se k sobě budou hodit. Dlouho jsem hledala správného člověka pro Laxe. Ne že by mě práce s ním nebavila, ale sama jsem měla dost koní a další kůň navíc by nebyl dobrým nápadem. A věřila jsem, že mezi oběma vznikne velké a pevné pouto.
,,Ahoj Laxi, od dnešního dne budeš mít novou parťačku," usmála jsem se a došla k oběma, kdy si hřebec dupl, stříhl ušima a hrábl kopytem. Pohladila jsem ho po krku.
,,Tak jo, první krok máte za sebou," usmála jsem se, ale rozešla se k brance a otevřela ji. Dívala jsem se na dvojci, hřebec trochu hnal, ale Nicole si ho dokázala usměrnit. Branku jsem nechala otevřenou a šla vedle dívky rovnou k boxu hřebce, kde si jej uvázala. Lax si hrábl kopytem, zašklebil se a klopil uši ke krku.
,,Ale klid.. Laxi..chlapče," promlouvala dívka k hřebci a já se usmála.
,,Největším kamarádem Laxe je můj North, má box hned vedle. Se svým bráchou Mephistem se nesetkává, až na to, že mají výběhy naproti sobě," usmála jsem se a sledovala dívku, která nadále čistila vranou srst.
Po chvilce natáhl Lax hlavu k dívce.
,,Nene hřebče, takhle ne," ozvala se hned Nicole, když správně odhadla hřebcův záměr, který měl v plánu ji kousnout, ale to se mu nepovedlo, když mu v tom dívka zabránila. Hřebec na popud se zašklebil a sklopil uši.
,,A to má dneska dobrou náladu celkem, včera jsme byli venku a to byla teprve motorová myš," ušklíbla jsem se a přejela hřebci rukou po čele.
Nicole hřebci postupně dočistila srst, vybrala mu kopyta, kdy hřebec zkusil její trpělivost - cukal jí s nohou anebo jí nechtěl nohu dát. Nakonec mu pročesala hřívu a ocas a měli hotovo. Nechala jsem Niky s hřebcem chvilku o samotě, kdy jsem zašla pro něco důležitého do kanclu, hlavně jsem tam uklidila papíry a napsala si na lísteček něco o zítřejším předání krmiva. Pak jsem se vrátila a všimla si, že u dívky chvilku byl Rorie.
,,Brý odpoledne šéfová,“ usmál se, kdy mě lehce chtěl popíchnout.
,,Zdravím Rorie, doufám, že jsi nastlal ve všech boxech,“ usmála jsem se a podívala se mu do očí.
,,Vše je hotové, máte něco pro vašeho ďábla?“ usmál se a já hned věděla, kam tím míří.
,,Ano, ale není to pro tebe, ale pro hřebce,“ zazubila jsem se a podívala se na Laxe.
,,Mephisto má dneska totiž narozeniny, je mu jedenáct,“ usmála jsem se na vysvětlenou na Nicole, která pokývala hlavou.
,,A kdy má Lax?“ zeptala se mě.
,,Šestnáctého července mu bude devět,“ pousmála jsem se a omluvila se, protože mi někdo volal.
Rorie nejspíše u dívky zůstal a já po vyřízení hovoru byla k dispozici. Když večer přišel čas krmení, roznesla jsem krmení a šla do ledničky pro dort. U boxu Mephista bylo pár lidí v uctivé vzdálenosti.
,,Kdyby alespoň dnes byl schovívavý a pustil nás k sobě,“ ušklíbl se George a já se po něm podívala.
,,To bys chtěl moc, radši to podrž,“ zasmála jsem se a dala mu dort, kdy jsem vzala vodítko a hřebec hromově zařehtal.
,,Nazdár, kamaráde, ty prej máš narozeniny,“ usmála jsem se, otevřela box a připla vodítko, kdy jsem ho pohladila po hlavě, on frkl, pohodil si hlavou, ale nechal se vyvést ven, kde trochu nedůvěřivě po všech hodil okem a zahrabal si kopyty.
,,Všechno nejlepší krasavče, vydrž to se mnou co nejdéle,“ usmála jsem se a poklepala mu na nohu se slovy „potřes“ nacož hřebec svoji nohu zvedl a já mu s ní potřásla.
Mephisto sklopil uši, když se přiblížil George s dortem, až jsem si povzdechla, ale hřebec dostal pusinku mezi nozdry a pak jsem převzala dort a předala ho hřebci, který začal poklidně žrát Většina lidí spíše přišla jen ke mně a popřála nám mnoho štěstí a úspěchů, i když hřebec se jimi nyní nechtěl zaměstnávat, když měl jídlo! No, dnes nedostane večerní krmení Pak jsem ho zavedla zpět do boxu a zkontrolovala všechny koně, zmizela jsem do jídelny, kde byla Nathalia a George u jednoho stolu a povídali si.
,,Ahoj, ještě jsem se nepředstavila, což je skoro průšvih, jsem Jasmine,“ usmála jsem se a dívka vstala, kdy mi podala ruku.
,,Já jsem Nathalia, vám to tady patří?“ zeptala se mě dívka.
,,Jojo, ale tykej mi, nechci si připadat tak staře,“ zazubila jsem se, ale došla k babičce Olivii pro něco dobrého a pro pití.
Šla jsem si sednout k těm dvěma a poslouchala jejich rozhovor.
,,A Georgi, ses mi ještě nepochlubil, že začínáš pomáhat někomu s koněm… zvlášť ze země,“ podívala jsem se na bratra spiklenecky a napila se. George trochu zrudnul a podíval se na mě.
,,Co… nemohu sledovat pokroky Cartuza, když jsem ho přivedl a vypiplal?“ podíval se na mě s pozvednutým obočím, kdy jsem dojedla sousto a zapila to.
,,Ale pořád jsi to s tím měl o dost lehčí, než já s Mephistem a Laxem, takže to zas tak těžké nebylo,“ pousmála jsem se a dojedla celou svoji večeři.
George skoro soptil, ale to dovnitř vešel táta a zavolal si bráchu k sobě, kdy jsem se vítězně usmála, ale podívala se na Nathy.
,,Jak se ti u nás líbí?“ usmála jsem se.
,,Skvělý a velký to tu je,“ usmála se dívka, kdy jsem pokývala hlavou, pak jsem se s ní už ale rozloučila a na hodinu se zavřela v kanceláři s kafem, kdy jsem musela dokončit svoji práci. Následně jsem prošla koně, jestli je vše v pořádku, zamkla stáje a odešla na pokoj za Molly, kdy jsem se osprchovala a zachumlala se do peřin. Sestra dnes byla celý den pryč, proto byla znavená a už mi ani nestačila zanadávat, že jsem moc hlasitá

jasmine&loraine: Podívala jsem se na hodinky. Nebylo zrovna pozdě a já poodváděla koně do výběhů. Loraine jsem nechala v boxe, protože jsem ji chtěla vzít na jízdárnu. Šla jsem do sedlovny a vzala si tam stojan.
,,Jasmine, kam jdeš?" přišel do sedlovny Rorie.
,,Na jízdárnu s Lory," usmála jsem se a na stojan dala drezurní sedlo, uzdečku, dečky a bandáže. Vzala jsem si kšiltovku a protáhla se.
,,Kde máš helmu?" podíval se na mě mladík.
,,Tamhle zaprášenou," ušklíbla jsem se a vzala si stojan a jela k boxu zrzky, která se dívala do uličky a šklebila se na každého, kdo kolem ní prošel. Jakmile jsem došla na dosah jejího oka, ryzka pořehtala na pozdrav a pohodila hlavou.
,,Ahoj Lorynko," usmála jsem se a pomlaskala, kdy zrzka zafrkala a stříhla ušima.
Dala jsem stojan stranou a vzala vodítko s ohlávkou. Ryzka zacouvala do boxu, stříhla ušima a sledovala mě, kdy jsem vešla do boxu a natáhla hřbet ruky k hnědce. Loraine mi ji oňuchala, frkla a já ji pohladila. Nasadila jsem hnědce ohlávku a připla vodítko. Zrzka zafrkala a stříhla ušima. Uvázala jsem ji u uvazoviště a dala k ní vodu, aby se případně napila.
Lory zafrkala a já ji začala čistit. Nejprve hřbílkem, měkkým kartáčem a pak kontrola kopyt, vybrání a hřebenem vyčesání hřívy s ocasem. Protáhla jsem se a na dečku dala gelovku, připla jsem to k sedlu a to dala nad kohoutek, zlehka sjela a uhladila tak srst. Zrzka stála klidně, jen po chvilce začala pít, ale to už jsem měla zaplý podbřišák a vzala uzdečku. Lory stříhla ušima, zafrkala a já se pousmála.
,,Brouku, jdeme ven," usmála jsem se, rozepla ohlávku a sundala ji.
Jednou rukou jsem ji držela za hlavu a přehodila jí otěže přes hlavu.
Nabídla jsem zrzce udidlo a přetáhla zbytek uzdečky přes hlavu. Namotala jsem ještě bandážky. Podrbala jsem zrzku a nasadila si kšiltovku, kdy jsem vyrazila se zrzkou do obdélníku.
Jízda
Po super jízdě, kdy zrzka se zpotila, jsem ji zavedla k uvazovišti a odstrojila ji. Hřbílkem jsem jí promasírovala a rozproudila se jí krev. Venku bylo krásně, vzala jsem ji tedy do mycáku a spláchla ji celou a vzala i šamponem. Hřívu s ocasem jsem pak vzala i kondecionerem a nakonec osušila nohy.
,,Rorie, jak je venku?" podívala jsem se na mladíka a zrzka uši sklopila.
,,Krásně," usmál se a já kývla.
Zavedla jsem ryzku do výběhu a šla za Mephistem.
Mephisto
K večeru jsem pro zrzku došla, byla trochu vyválená. U boxu jsem ji musela vyčistit a pořádně vybrat kopyta. Loraine si péči užila a nakonec jsem ji zavedla do boxu. V sedm hodin dostala večeři a byl klid.

lilly: Jakmile jsem otevřela e-mail, myslela jsem, že mi srdce vyletí z těla. Bušelo jako o závod. Pomalu jsem začala číst e-mail a pak to přišlo: S radostí Vám oznamujeme, že jste byla přijata do jezdeckého oddílu Reanimatio!
Z levého oka mi štěstím ukápla slza. Popadla jsem notebook a letěla ze schodů za mamkou. Div jsem se nepřizabila. Mamce jsem strčila notebook do náruče a ona si přečetla ten e-mail. Pak počítač odložila na stůl a obejmula mě. „Jsem na tebe tak moc pyšná.“ řekla mi v objetí.
V e-mailu se psalo, že první den, kdy tam mám přijít je pondělí 30. května okolo druhé hodiny. Ale to je přece už za dva dny! Byla jsem tak moc natěšená, že jsem skoro vůbec nespala, jelikož jsem byla plná energie a radosti. Ty dva dny utekly strašně pomalu, ale konečně nastal ten den, kdy poznám svůj nový jezdecký oddíl. Do batohu jsem si sbalila potřebné věci. S mamkou jsme nasedly do auta a jely směr Reanimatio!
Otevřela jsem dveře tmavě modré Oktávky a nadechla se vzduchu, ve kterém byla cítit vůně koňské srsti. „Tak se měj zlatíčko a užij si to tady!“ zvolala na mě mamka. Pak už jsem jen viděla, jak auto odjíždí a za ním se jen zapráší. Přede mnou stojí vysoká brána, vedle které ze zdi vyčnívá malý zvonek a vedle toho je ještě taková šedivá malá tabulka. Opatrně jsem zmáčkla modré tlačítko zvonku s následným pípáním. „Halo? Tady Jasmine Harrison.“ ozvalo se. „D-dobrý den, tady Lilly.. P-posílala jsem vám přihlášku.“ vymáčkla jsem ze sebe. Ani sama nevím, proč jsem byla tak nervózní. Snad ze ztrapnění? „Ano, moment. Hned jsem u vás.“ řekla dotyčná Jasmine a pak už jsem neslyšela nic. Chvíli jsem jen tak stála opřená o zeď a přemýšlela nad tím, jaké to tu asi bude. Co jsem se tak dočetla, tak všichni tady z té stáje byli unešení. Najednou se velká brána otevřela a já spatřila slečnu, přibližně ve věku kolem dvaceti let. „Dobrý den.“ pozdravila jsem. „Ahoj, pojď.“ řekla mi a já na její pokyn šla. „Tak tě tu Lilly vítám.“ řekla při cestě do stájí. „Já jsem moc ráda, že jste mě sem přijala.“ usmála jsem se. „Nevykej mi. Já si pak připadám moc stará. Říkej mi Jasmine. A nevykej ani mé mamce Ellie, ta to jako já, nemá také moc v lásce.“ Řekla a zasmála se. „Dobře.“ Odpověděla jsem a pochechtla se. Jasmine mě zavedla do stájí a tam jsem si odložila věci do sedlovny. „Tak teď se mnou půjdeš nahoru a tam ještě vyřešíme pár věcí.“ řekla mi a společně jsme se vydaly do její kanceláře.
„Ještě než se tě zeptám na pár otázek, dostaneš takový čip. Ten, když sem přijdeš, přiložíš do takové tabulky vedle brány a brána se ti sama otevře. Je to dobré hlavně z toho důvodu, že nebudeš muset vždycky zvonit, ale odemkneš si sama.“ Řekla a dala mi do ruky čip. „Tak a teď se tě zeptám na pár otázek a pak ti půjdeme vybrat koně ano?“ optala se a já si mezitím sedla na křeslo, které zde měla. Přikývla jsem. Jasmine něco hledala na svém počítači. „Tak a mám to. Tak začneme.“ řekla a já kývla hlavou. „Tak, jaké máš zkušenosti s prací ze země?“ „No, tak s koňmi jsem zkoušela ustupování, osobní prostor, přivolání a takové to věci.“ Odpověděla jsem.
Jasmine se mě ptala ještě na pár otázek a pak jsme vyrazily do stájí. „Tak, vím, že jsi do dotazníku vyplňovala, že bys radši klisny a valachy, tak jsem se rozhodovala mezi 5 klisnami, jelikož valaši jsou všichni zabraní. Snad ti to nevadí.“ usmála se a já zavrtěla hlavou. Došly jsme k boxu číslo 11, kde stála tmavě hnědá klisna, s bílým odznakem na čele. „Tohle je Annie. V Dánsku měla být určená spíše pro drezurní ježdění, ale nebaví jí to. Často, když vidí obdélník bez překážek, se začne vztekat a odmítá vejít dovnitř, ale když s ní vejdeš na parkurové závodiště, je jako vyměněná.“ říkala mi Jasmine. Ale mezi námi s klisnou neproběhla žádná jiskra a ani mě moc ničím nezaujala. I když je velmi nádherná, což přiznávám. Jasmine, jako by to ze mě vycítila, šla směrem k dalšímu boxu. K boxu s číslem 21, ve kterém stála světle hnědá klisna s lysinou na hlavě. „Tohle je Noisette, ale říkáme jí Noisy. Bohužel je to jedna z těch, kteří nikdy nepoznali pravou lásku a důvěru. Je hodně nedůvěřivá, a proto jí trvá dlouho si k nějakému jezdci vytvořit vztah. Spíš si od lidí drží odstup.“ dořekla. „Opět mě moc ničím nezaujala. Ale také je velmi krásná, ale je mi jí moc líto.. Určitě si jí nějaký jezdec “vezme pod svá křídla“ a naučí jí pravé lásce.“ zareagovala jsem a usmála se na kobylku. Jasmine se na mě usmála a zarazila se. „Moment…“ začala listovat svým menším bločkem „my jsme jeden box přeskočily.“ pozasmála se a mířila do k boxům víc dopředu. Zastavily jsme se u boxu, na kterém viselo číslo 16. Box byl prázdný. Jasmine byla zmatená. „To je divné, Mercy tady má být.“ Řekla a pečlivě si prohlédla celý box. „Zajdu se podívat do výběhu, tak ti rovnou můžu ukázat naše pastviny.“ usmála se na mě a já jí úsměv oplatila.
Zastavily jsme se u jednoho z výběhů, v němž stála rezatá klisna a jeden mladší muž. Klisna očividně nechtěla jít a tak se tam vzpínala a házela hlavou. „Tak proto nebyla Mercy v boxe, protože se tady pere s Georgem.“ zasmála se Jasmine a já se pousmála. „K sakru, proč nechceš jít ty tvrdohlavá kobylo?“ zvolal muž a bylo vidět, že je už docela vyčerpaný. „Georgi, nech jí. Tady nová jezdkyně Lilly si aspoň zkusí s ní navazát menší vztah.“ řekla Jasmine a pobídla mě k tomu, jít za dotyčnou Mercy. Vyšla jsem tedy krokem s Georgovi a převzala si od něj vodítko. Mercy zastříhala ušima a pozorně si mě očichávala. Pak pysky uchopila lem mého trika, který si pak přendala do zubů. Začala házet hlavou a já se začala strašně smát. „Ty jsi ale uličnice.“ řekla jsem jí a podrbala jí na krku. Rozešla jsem se pomalým krokem, ale klisna pořád stála na místě a svýma roztomilýma očima se na mě dívala. „Mercy, takhle se nikam nevyhrabeme.“ řekla jsem a pozasmála se. Oklepala se a vyšla pomalým krokem vpřed. George se podrbal na zátylku a nechápavě se na nás díval. Už mám jasno, koho si vyberu. Mercy. Šly jsme už středním krokem a Mercy se najednou zastavila. V tuhle chvíli by s ní nehnul ani bagr, jak moc to bylo obtížné. „Asi jsem ti o Mercy nic neřekla viď?“ řekla tázavě Jasmine a zasmála se. „Ne.“ Zasmála jsem se s ní. „Jestli vůbec dojdete do boxu, tak ti o ní něco povím.“ stále se smála. Kobylka, jako by rozuměla, se opět rozešla. Konečně se nám podařilo dojít do boxu. Jasmine jak slibovala, tak začala o Mercy mluvit: „Takže jak už asi víš, tak kobylka se jmenuje Mercy. Vyrostla u chovatele, kterému šlo převážně jen o peníze a tak ji vycvičil jen mírně.“ mluvila. Zase jeden z těch hajzlů, kteří nemají city.. „Je to ovšem velmi chytrá, někdy až moc vychytralá kobylka a tak si občas udělá nějakou kulišárnu, jako třeba to s tím tričkem ve výběhu. Občas ti bude pod sedlem lumpačit, ale jak si na ní zvykneš, tak je milionová.“ dořekla. „Dneska s ní toho moc dělat nebudeme. Jenom ji vyčistíš. Včera byla pod sedlem s Georgem a věř mi, že to bylo prý dost obtížné.“ Řekla a zasmála se. Zasmála jsem se a Jasmine mi ukázala, kde má Mercy čištění. Vzala jsem si do ruky gumové hřbílko a začala Mercy čistit zaschlá ložiska bláta. Mercy najednou hbitě otočila krkem a protože jsem ji měla přivázanou docela na volném vodítku, tak mi vzala hřbílko z ruky a začala s ním v puse pohazovat hlavou. Dostala jsem záchvat smíchu a viděla jsem, že Jasmine na tom nebyla o nic líp. Obě jsme se tam smály, kdežto najednou vešla do stájí nějaká žena. „Jasmine, čemu se tady tak smějete?“ zeptala se. „Ahoj mami, podívej se sama.“ řekla Jasmine a ukázala prstem na Mercy. „D-dobrý den.“ pozdravila jsem nervózně. Jasmine se na mě podívala a zašeptala: „Lilly, co jsem říkala o tom vykání?“ „Eh..Čau.“ Řekla jsem. Chytla jsem si rukou pusu a až teď si uvědomila, co jsem to vlastně řekla. Jasmine se začala smát ještě víc a já se tam studem propadala do země. „To je v pořádku Lilly. Já jsem Ellie a zdrav mě klidně čauováním.“ řekla žena a zasmála se. Usmála jsem se a šla dočistit Mercy. Už jí nebavilo házení se hřbítkem, tak ho pustila na zem. Já ho sebrala a vyčistila obě strany klisny. Pak jsem si vzala kopyťák. Sjela jsem jí rukou po noze a zamlaskala na ní. Ochotně mi dala její přední nohu a já jí začala zbavovat bláta. Ucítila jsem, jak mě něco štíplo na zadku a až po smíchu Jasmine jsem si uvědomila, že ta uličnická Mercy mě kousla do zadku. Začala jsem se zase smát. Jasmine už byla celá rudá od smíchu, že jsem si říkala, jestli za nějakou chvíli nevybouchne. Z poza rohu vyšla Ellie, jenom zakroutila hlavou a zase zašla za roh. Postupně jsem Mercy vyčistila všechna kopyta. Ani jsem si neuvědomila, že už bude šest hodin. Zavolala jsem mamce, jestli by pro mě nepřijela, protože zrovna v tento den mi nejezdí autobus. Mamka souhlasila a než přijela, tak jsem si mezitím povídala s Jasmine v pohodě. Kvůli těm jejích záchvatům smíchu, bych jí ani neřekla, že jí je 23 let. Na dvoře zastavila tmavě modrá Oktávka. Rozloučila jsem se ještě s Mercy, s Jasmine a s Ellie a vyrazila domů.

nicole: ,, Tak já razím!“ zavolala jsem směrem do bytu. Obouvala jsem si právě boty. Nemohla jsem se dočkat, až dojdu do stáje. Nevím, jestli tohle místo rodiče vybrali schválně, nebo to byla náhoda, ale nedaleko je stáj. A tuhle šanci jsem chtěla využít. Od rána jsme dělali v baráku – stěhovali věci a uklízeli, ale teď jsem měla volno.
,, Nezapomněla sis něco zlato?“ zakřičela máma nazpět. Zapřemýšlela jsem, co by to mohlo být. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Přihláška! Možná by to šlo i bez ní, ale chtěla jsem být připravená. Vysoká žena s tmavými vlasy a milým úsměvem se objevila ve dveřích. V ruce držela papíry.
,, Díky!“ řekla jsem jí. Vlepila jí pusu na tvář, vzala si papíry a usmála se. Urychleně si nazula boty, vzala si slabou mikinu, protože venku bylo trochu chladněji, ačkoliv svítilo sluníčko.
,, Měla by ses uklidnit, jsi jak na vážkách,“ zavrtěla hlavou máma, povzdechla si, ale vzápětí se pobaveně usmála. Ohradila jsem se pouze nevinným pohledem, mávla jsem a vyšla ven. Stáj by neměla být moc daleko – a ještě je tam dobrá cesta na kole. To jsem se ovšem rozhodla nechat doma a jít pěšky.
Pohlédla jsem na hlavní bránu, jenž byla zavřená. Vedle byl menší přístroj, kde bych se měla nejspíše ohlásit – jak jinak se dostat dovnitř že? Nahlédla jsem přes bránu na areál hned za ní. I z dálky to působilo velmi dobře, tak impozantně. A hlavně tam jsou koně! Od té doby, co mi odjel Shadow, jsem neměla moc možností se k nim dostat. Potom rodiče řekli, že se stěhujeme. A to jsem věděla – spíše si myslela, že mám smůlu. Ale teď stojím před stájí.
Na hlavě jsem měla můj černý klobouk, ačkoliv se možná ke koním nehodil, měla jsem jich více a tenhle byl starší. Oblečení, které jsem měla na sobě – bílé triko a černé rajtky, jsem mohla umazat nebo zničit.
Podívala jsem se na přístroj přede mnou a už se chystala, že zazvoním, když se ozvalo hlasité zařehtání s pofrkání. Otočila jsem se za sebe, kde jsem spatřila tmavého koně – spíše černé barvy, s krásnou stavbou těla. Byl vážně nádherný. Vedle něj šla dívka s hnědými vlasy a držela jeho vodítko.
,,Ahoj, hledáš někoho?" zeptala se mě. Kůň si rozčileně hrábl, zašklebil se a pokusil se rozejít vpřed – ona mu to nedovolila.
,,Dobrý den, jsem Nicole a ráda bych u vás začala jezdit, mám sebou přihlášku," odpověděla jsem na její otázku s úsměvem, zamávala jsem před ní papíry a ještě jednou si prohlédla koně vedle dívky.
,,Jsem Jasmine, tykej mi, pojď dál, odvedu Mephista do boxu a provedu tě tu, proberem přihlášku a vybereme koně," natáhla ke mně ruku. Jasmine, nejspíše majitelka celé stáje – co jsem se teda dočetla a pokud mě má paměť neklame. Podala jsem jí též ruku a stiskla jí s úsměvem.
Otevřela bránu, nechala mě projít jako první, až teprve potom vešla ona s koněm dovnitř. Ten po mě pokukoval, ušklíbla jsem se, ale držela se od něj v uctivé vzdálenosti – byla jsem u koní dost dlouho, abych poznala koně, který má problém s lidmi a je spíše nepřátelský, až na jednu osobu, která si získala jeho důvěru.
,,Ďáble...," oslovila ho, když si vybočil zádí. Pousmála jsem se, avšak následovala dívku, když se rozešla nejspíše ke stájím a já měla možnost prohlédnout si celý areál. Vážně to bylo nádherné. Pro koně tohle místo bylo ideální – viděla jsem docela hodně stájí a většina nevypadala moc dobře.
,,Tady je hlavní budova, nahoře je kancelář a nad ní jídelna. V kanclu je dost možné, že mě budeš chytat častěji. V jídelně je možnost si dát oběd, ty vaří moje babička, také tam jsou svačiny. A úplně dole je stáj a hala," řekla mi. Procházeli jsme kolem výběhů. Vypadalo to na hřebce – koně byli ve výběhu sami. Prohlížela jsem je. Konec konců, pro hřebce jsem měla tak trochu slabost. Každý z nich byl nádherný, ale můj pohled upoutal jeden hřebec. Vysoký, mohutný kůň hodně tmavé barvy – vypadal spíše na černého hnědáka, než na vraníka. Pronikavě zařehtal a zvídavě se díval naším směrem. Ano, uchvátil mě.
,,Nepůjdeš za svým bratrem, byl jsi venku dost dlouho," upozornila koně Jasmine, jakmile jí zastavil a odmítal pokračovat dál. Nelíbilo se mu to, ale rozešel se vpřed hned, co mu k tomu dívka dopomohla. Pokračovaly jsme až ke stáji. Prostory stáje byly čisté, velké a vonělo to tam slámou. Prostě dokonalé, stejně jako boxy, kde se koně měli určitě dobře. Vše jsem si důkladně prohlížela. Zavedla koně do boxu, kde se o něj postarala. Já jsem jí chvilkami sledovala, a ty zbylé chvíle zkoumala celou stáj.
Poté mě provedla dívka po celém areálu. Viděla jsem obrovské výběhy, útulek pro koně, kde se mi líbila jedna kobylka. Všechny prostory, kde se s koňmi trénovalo, ať to byla kruhovka či další jízdárny. Areál byl vážně velký a měl mnoho možností. Těšila jsem se, až sednu na některého z koní a vyrazíme na jízdárnu. Bude to zajímavé. Celou dobu jsem se usmívala, radostně komentovala vše a hlavně se ptala na otázky. Jak to tu chodí a podobně. Zasedly jsme obě dvě, až na lavičku, kde si chtěla nejspíše Jasmine ujasnit pár informací.
,,Máš tedy zkušenosti s hřebci..," usmála se dívka.
,,Ano, Shadow byl kvítko a měl svoji hlavu, začínala jsem s ním pracovat ze země a pak pod dohledem jezdit. Zažila jsem s ním spoustu pádů, ale pak se kamarádka i s hřebcem odstěhovala," vysvětlila jsem. ,, On byl ten, který mě donutil, abych se zajímala více o komunikaci ze země,“ dodala jsem.
Jestli je tu možnost mít na starost hřebce, budu jedině ráda. V hlavě se mi objevil obrázek hřebce, kterého jsem viděla ve výběhu.
,,Mám tu někoho, kdo by mi k tobě seděl asi nejvíce..," Jasmine vstala, kdy jsem se na ní podívala, ale též jsem se postavila, lehce se protáhla. Vdechla jsem příjemný vzduch. Najednou jsem byla napjatá a nemohla se dočkat chvíle, až uvidím svého svěřence. Mnohem jednodušší by bylo, kdybych si s ním sedla už od začátku. Protože pokud bych nedokázala si k němu najít cestu, byl by to docela problém a koně bych akorát potrápila.
,,Trvalo mi nějakou dobu, než jsem z něj udělala koně, který bude alespoň trochu ujezditelný. Nezničila jsem jeho osobnost, vytáhla jsem z něj jeho drezurní vlohy. V parkuru štycuje a rád se vyhýbá, zastavuje...má svoji hlavu," řekla a rozešla se k výběhům. Následovala jsem jí. Nejspíše to bude pořádná výzva, ale právě ty výzvy jsem já měla ráda.
,,Tohle je Laxus," zastavila se u jednoho z výběhů. Pohledem jsem vyhledala koně – nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu to byl on. Statný černý hnědák. Hřebec a očividně pěkné kvítko. Shoda náhod? Nevím, ale tohle je láska na první pohled! Jasmine to musela poznat z mého výrazu. Nedokázala jsem udržet nadšení a široký úsměv na tváři.
,, Je překrásný,“ vydechla jsem trochu zasněně, ale opřela se o hrazení a sledovala ho se zaujetím a nadšením.
,,Je to nevlastní bratr Mephista, mají oba stejné povahy, Laxus klidně lehne do brodu i s jezdcem. Využije každé jezdcovy nepozornosti. Miluje vodu a sníh, nelíbí se mu hrubá síla a potřebuje jemnou ruku, jinak jde proti jezdci," usmála se Jasmine. Hřebec zdvihl hlavu, sklopil uši a zatvářil se ne moc přátelsky.
,,Je nádherný," zopakovala jsem znova.
,,Musíš si s ním vytvořit pouto, bude to trať na dlouhý běh, ale když vytrváš, budeš mít toho nejlepšího parťáka," podívala se na hřebce. Poznala, že jsem si právě vybrala a nepotřebuji vidět žádné další koně. Přikývla jsem, že rozumím, přešlápla jsem na místě a hleděla na to úžasné zvíře. Nevlastní bratr Mephista, pěkný.
,,Chceš jít na společnou cestu s Laxem?" obrátila na mě své oči. Jasně, že chci!
,,Je to dobrá výzva," přikývla jsem, i když očekávala kladnou odpověď. Znova jsem pohlédla na hřebce ve výběhu, avšak rozešly se do sedlovny.
,, Chci se ještě podívat, jak Vám to spolu půjde. Jak si padnete do oka. Pokud bych viděla, že to nejde, vybereme ještě jiného koně. Ale nechci k němu člověka, s kterým by si neseděl, to by nefungovalo,“ upozornila mě Jasmine. Ano, je to důležité a já to vím moc dobře. Ukázala mi skříňky a sedlovnu. Předala mi klíče od věcí pro hřebce.
V sedlovně jsem se seznámila s další osobou stáje. Byla to Ellie, která byla velmi příjemná. Ujistila jsem jí, že se budu snažit. Řekla mi, že trnula hrůzou, když si Jasmine přivezla nejdříve Mephista a ještě více vrtěla hlavou, když do stáje přišel Laxus – nejspíše budou vážně podobné povahy.
,,Tady máš týdenní plán, můžeš si do toho psát, jak chceš. Důležité je, abyste si sedli. Postupně budou úkoly přibývat. Při prvních lekcí budu vždy u vás, na to si čas najdu," podala mi týdenní plán, který jsem si prohlédla, ale pozorně poslouchala.
,, O tom nepochybuji,“ odvětila jsem, ušklíbla jsem se, avšak dala si papíry zatím někam stranou. ,, Dobře, děkuju,“ poděkovala jsem. Poté jsme mohli vyrazit konečně za Laxem! Vzala jsem si ohlávku a vodítko – čištění jsme nechali u jeho boxu. U výběhu nás pozorně sledoval Lax.
,,Laxi..," řekla jsem jeho jméno a vešla jsem do výběhu. Zpozorněl. Viděl mě přes ohrazení a teď jsem šla přímo k němu do výběhu. Byl jistě zvědavý, ale také nebyl vůči lidem moc přátelský. Je možné, že se mu tohle nebude líbit. Budu narušovat jeho soukromý a osobní prostor. Hřebec hrábl kopytem do země, vycenil zuby a rozešel se ode mě pryč. Nic, co by mě zastavilo. Usmála jsem se. ,, Nic ti neudělám chlapče,“ pokračovala jsem dál, natáhla jsem k němu lehce ruku, dívala se na něj. Když natočil hlavu směrem ke mně, zastavila jsem a udělala dva kroky dozadu.
Tohle jsem vysledovala od Zuzky Prokopové. Dávám mu prostor. Dávám mu vědět, že pokud nechce, nebudu mu v jeho prostoru překážet. Hřebec se podíval zpátky a já se opět rozešla směrem k němu. Zachytil znova pohyb, podíval se mým směrem a já jsem si dřepla na zem a sledovala jsem ho. Jen tam tak seděla, pozorovala ho, zatím co se on na mě díval. V jeho očích byla zvědavost, ale také opatrnost. Opatrná jsem byla i já – nerada bych, aby mi jeho kopyto skončilo ve tváři – to by bylo sakra dost nepříjemné. Potřásl hlavou, podíval se opět dopředu a to jsem se zvedla a rozešla jsem se pomalu k němu. Ohlávku jsem měla na rameni a karabinu od vodítka zapnutou v ohlávce.
Došla jsem, až k němu, kdy k němu lehce natáhla ruku, pohladila jsem ho po krku a usmála se. Byla jsem klidná vyrovnaná, abych ho neděsila. Žádné rychlé pohyby, nic. Otočil ke mně hlavu a pocítila jsem jeho čumák na své ruce, kterou jsem mu nabídla, aby si mě prozkoumal. Dál jsem s ním tiše mluvila a dala mu ohlávku, kdy si hrábl kopytem a odfrkl si.
,, Klid,“ usmála se, podrbala ho na krku, ale rozešla se k otevřené bráně, kde na nás už čekala Jasmine, usmívala se spokojeně. Dobré znamení a já věděla, že vše proběhlo tak, jak mělo.
,,Ahoj Laxi, od dnešního dne budeš mít novou parťačku," usmála se na hřebce. Dupl si kopytem a zastříhal ušima. ,,Tak jo, první krok máte za sebou," usmála se dívka. Společně jsme se rozešly do stáje. Měl tendenci mě předbíhat a pospíchat dopředu. Na tom rozhodně zapracujeme, ale ne teď. Nejdříve se potřebuji s ním dostat na jednu vlnu a vytvořit si s ním pouto. Potřebuji, aby věděl, že já jsem ta, která mu poskytne potřebnou ochranu. Kdykoliv mě předběhl, zastavila jsem se s ním a za pomocí hlasu se ho snažila zpomalit.
V boxu jsem ho uvázala, opět si sklopil uši, zatvářil se dost nepřátelsky, ale já jsem tenhle projev spíše ignorovala. Jen jsem se usmála.
,,Největším kamarádem Laxe je můj North, má box hned vedle. Se svým bráchou Mephistem se nesetkává, až na to, že mají výběhy naproti sobě," pokračovala ve sdělování dalších informacích a já jí bedlivě poslouchala. Nesmí mi uniknout nic. Vzala jsem si k sobě čištění a začala jsem ho hřebelcovat hřbílkem – pěkně krouživý pohyby. Laxus se po mě podíval, přešlápl si a Jasmine nás po celou dobu čištění sledovala. Byla jsem důkladná. Navíc být v přítomnosti koně po takové době bylo přímo úžasné! Neskrývala jsem nadšení.
,, Hele, tohle na mě nezkoušej chlapče,“ řekla jsem mu, když si ustoupil schválně na stranu, kde jsem stála já ve snaze mě spíše zatlačit, či vylekat. Stála jsem na místě a prstem jsem přitlačila o jeho slabin na zádi a vytrvala jsem v tlaku, dokud neustoupil zpátky na místo, kde stál předtím. Sice to chvíli trvalo, ale nejsem někdo, kdo by se ho bál. Odvděčil se mi jedním úšklebkem, kdy jsem se usmála, ale dál jsem ho hřebelcovala. V jednu chvíli jsem na sobě pocítila jeho čumák – rozhodně mě nechtěl prozkoumat.
,,Nene hřebče, takhle ne," upozornila jsem ho. Lehce jsem odstrčila jeho čumák a lehce ho po něm plácla – nic, co by ho bolelo. Zašklebil se a sklopil uši. Rozčilený může být, jak chce.
,,A to má dneska dobrou náladu celkem, včera jsme byli venku a to byla teprve motorová myš," zasmála se Jasmine.
,, Tak to nechci vidět jeho špatnou náladu,“ podotkla jsem, avšak pokračovala v jeho čištění s úsměvem a pobavením.
Další minuty jsem se starala o to, aby byl nádherně čistý a jeho srst se jen nádherně leskla. Rozhodně mi to nedělal lehké, ovšem já jsem nebyla člověk, kterého by jen tak rozhodil. Měla jsem chladnou hlavu a dokázala jsem jeho výmysly zdatně zvládat. Při čištění kopyt byl problém. Nechtěl mi dát nohy a když, tak jima cukal, až jsem měla chvílemi pocit, že si z mé hlavy udělá kopací míč, ale vše dobře dopadlo a zbývalo vyčesat hřívu a ocas. Má práce byla hotová. Dost jsem se zapotila, ale myslím, že byl úžasný. Odstoupila jsem trochu stranou. Tmavá srst se jen leskla.
Jasmine nás nechala o samotě. Hřebec se podíval směrem, kudy odcházela a poté zvedl své pysky a ukázal své krásné zuby. Nejspíše mi tím chtěl říct, abych odešla, že mu zde v boxu vadím. Pousmála jsem se, udělala jsem dva kroky dozadu a sledovala jsem ho. Tiše, nic jsem nedělala. Zahrabal kopyty do země, pohodil hlavou, a znova ukázal zuby, ale já jsem pořád stála. Po chvilce jsem vyšla z boxu, zavřela jsem dvířka a podívala se na něj, když přešel blíže ke dveřím a vystrčil hlavu. Natáhla jsem k němu ruku. Prozkoumal ji, lehce mě štípl, až jsem se na něj podívala.
,, Hej,“ řekla jsem mu, přejela mu rukou po čumáku, spíše takové plácnutí, sklopil uši a tvářil se výhružně.
,, Zlobí?“ zasmál se čísi hlas, kdy jsem sebou skoro trhla. Hřebec zaplul zpátky do box a já se podívala na mladíka, kterému mohlo být něco přes dvacet. Usmíval se.
,, Asi nic, co by pro něj nebylo neobvyklé,“ zazubila jsem se. Podívala se na černého hnědáka, jenž začal zkoumat slámu pod sebou. Byl pěkně nasvalený – Jasmine s ním jistě pracovala.
,, Představím se, jmenuji se Rorie,“ usmál se mladík, podal mi ruku, kterou jsem vřele přijala ř ekla mu své jméno. Po nějaké chvilce se k nám přidala Jasmine. ,,Brý odpoledne šéfová,“ pozdravil Jasmine. Bylo to spíše jako popichování.
,,Zdravím Rorie, doufám, že jsi nastlal ve všech boxech,“ usmála se Jasmine.
,,Vše je hotové, máte něco pro vašeho ďábla?“ přikývl a podíval se na Jasmine – nevím, kam tim míří, ale dívka ano.
,,Ano, ale není to pro tebe, ale pro hřebce,“ odvětila mu. Mladík si odfrkl. Jasmine nejspíše pochopila, že já jsem zcela mimo a hned mi vysvětlila, o co tu vlastně jde. ,,Mephisto má dneska totiž narozeniny, je mu jedenáct,“ řekla mi.
,,A kdy má Lax?“ zeptala jsem se.
,,Šestnáctého července mu bude devět,“ sdělila mi velmi důležitou – pro mě důležitou, informaci. Poté se omluvila s tím, že má telefonát, kdy jsme oba dva přikývly. Dívka se vzdálila, ale Rorie zůstal ještě nějakou dobu o mě a povídali jsme si o všem možném, až musel jít pracovat. Hřebec po celou dobu zůstával v boxu, kdy jsme se od jeho boxu nevzdálili. A to bylo dobře. Alespoň bude mít čas zvyknout si na můj hlas.
Zadívala jsem se na čas. Rorie odešel a já s ním zůstala sama, což mi nevadilo. Vešla jsem k němu do boxu, velmi opatrně se k němu přiblížila, i přes počátečné vyhrožování a začala jsem ho hladit na krku a mezi ušima, kde se mu to nejspíše líbilo. Promlouvala jsem k němu, až si řekla, že je čas jít.
,, Tak se uvidíme zítra, draku,“ pousmála jsem se, podrbala ho mezi ušima a opustila jsem box.
,, Počkej ještě chvíli,“ zamávala na mě Jasmine. Otočila jsem se. ,, Tady máš čip od hlavní brány, aby si nemusela pořád na nás zvonit,“ mrkla na mě dívka. Podala mi ho do ruky.
,, Díky, stavím se zítra. Nejspíše začnu s ním něco dělat,“ poděkovala dívce a sdělila jí můj plán, zatím co jsem držela papíry v ruce – můj týdenní plán, kam si budu zaznamenávat všechno, co mám.
,, Skvělý, těším se, tak se měj,“ usmála se, poté se otočila a rozešla se do stáje a já domů, kde jsem všem řekla, o dnešním dni. Máma nebyla moc nadšená z toho, že mám na starost hřebce a ještě podle všeho, to bude pěkné kvítko. Když jsem jezdila na Shadowovi, trnula přímo strachy a teď to tu má znova. Ujistila jsem jí, že to je v pořádku a nic se mi nestane. Šla jsem si lehnout, protože dneska byl dost náročný den, ale nádherný den.

scarlett + noisette: Ten otravný zvuk budíku naprosto nesnáším. Zamáčkla jsem ho, otočila se na druhý bok a přetáhla přes sebe peřinu. Vzápětí jsem ji prudce odhodila. Úterý. Dneska mám jít přece do stáje. To mě donutilo vstát. Bylo devět hodin, za hodinu jsem tam měla být. Odšourala jsem se do koupelny, pak ještě rychlá snídaně a mohla jsem vyrazit.
Měla jsem rozbité auto, proto jsem musela jet autobusem, což trvalo trochu déle, ale dorazila jsem včas. Došla jsem k velké bráně. Byla otevřená a tak jsem rovnou prošla dovnitř. Rozhlížela jsem se a hledala někoho, u koho bych se mohla nahlásit, ale nikdo nikde nebyl. Pokračovala jsem až do stáje. Nakoukla jsem dovnitř. Tam taky nikdo nebyl. Ale když už jsem tam byla, chtěla jsem se trochu porozhlédnout. Procházela jsem mezi boxy, až mi do oka padnul naprosto úžasný kůň. Obrovský, bílý shir. Valach byl velice zvědavý a hned ke mně natahoval čumák, jestli nemám něco dobrého. Měla jsem v kapse pár pamlsků a tak jeden dostal. Pak jsem ho začala drbat na čele, vypadal, že si to vyloženě užívá. Tiše jsem k němu mluvila a skládala mu poklony. Nakonec vyloudil, ještě jeden pamlsek.
„Ať nám z něj neuděláš kouli“ zaslechla jsem za sebou čísi hlas. Nezněl však naštvaně, že tu krmím koně nýbrž pobaveně. Nebyla jsem si však jistá, jestli byl pobavený, tím jak mě valach naprosto dostal a láduji ho pamlsky, nebo tím jak jsem leknutím nadskočila.
Otočila jsem se a spatřila muže o něco málo staršího, než jsem já. „Jsem Scarlett, měla jsem se tu hlásit.“ Nasadila jsem opět výraz a tón pro komunikaci s lidmi.
„Rorie, dělám tu ošetřovatele. Pojď za mnou, dovedu tě do kanceláře. Ellie na tebe bude nejspíš čekat.“ pokynul mi a já ho následovala.
Ellie už na mě opravdu čekala. Vyzvala mě, abych se u ní v kanceláři posadila. Pak se chvíli přehrabovala v papírech, než našla mou přihlášku a nějaký další papír.
„Máš velmi zajímavou odpověď v kolonce jezdecké zkušenosti. Mohla bys to nějak specifikovat?“ podívala se na mě tázavým pohledem. Ano, chápu, že odpověď typu „v sedle se udržím“ ji nestačila.
„Jezdím zhruba deset let. Teda jezdila jsem.“ na chvilku jsem se odmlčela. „Mám za sebou pár závodů v crossu. Víc jsem teda jezdila parkury, drezuru jen okrajově, ale cross jsem vždycky naprosto milovala. Ale to už je dávno. Pak už jsem skoro ani nejezdila a jen se věnovala hříbatům.
„Takže s prací ze země jsi na tom dobře?“ zeptala se Ellie.
„Ano“ přikývla jsem. „Věnovala jsem se přirozené komunikaci jako přípravě na obsedání.“
„Proč jsi tohle všechno nenapsala do přihlášky?“ usmála se Ellie.
„Protože už je to opravdu hodně dávno. Ani nevím, jestli se ještě udržím na koni.“
Pak mě Ellie vzala do stáje a ukázala mi Annie. Annie byla opravdu krásná klisna a podle všeho i hodná. Mělo by to jít bez komplikací. Pohladila jsem Annie po hlavě a ona mě začala zvědavě očichávat.
„Šéfová? Můžete na moment?“ podle hlasu jsem poznala Rorieho. Ellie se k němu otočila a vybídla ho, aby mluvil. „Možná byste jí měla ukázat Noisy. Víte, nerad zpochybňuji vaše rozhodnutí, ale myslím, že by se k sobě ty dvě hodily.“
„No dobrá tedy.“ přikývla žena. „Scarlett, ukážu ti ještě jednu kobylu.“
Všichni tři jsme došli k hnědé klisně jménem Noisette. Jen tam tak stála a koukala. Nevystrkovala zvědavě hlavu, nešacovala, jestli máme pamlsky. Jen pozorovala. Vylíčili mi její minulost. A já najednou stála před rozhodnutím kterou z klisen si vybrat. Vzpomněla jsem si na přátelskou An a podíval se na odtažitou Noisy. „Tak jo, beru Noisy.“ řekla jsem nakonec.
„Dobře tedy.“ usmála se Ellie. „Musím teď běžet, Rorie, ti to tady všechno ukáže a vysvětlí.“ řekla a zmizela.
„Proč sis myslel, že si budeme rozumět?“ zeptala jsem se Rorieho, hned jak Ellie zmizela.
„Přijde mi, že toho máte hodně společného.“ usmál se. „Obě netykavky.“ Vyvalila jsem oči a chtěla něco říct, ale chlapec pokračoval. „Navíc jsem chtěl, aby se jí začal někdo pořádně věnovat, nikdo z děvčat před tebou si ji nevybral a to je škoda. Nikdo tu na ní nemá moc čas a ona péči opravdu potřebuje. Mám jí rád, nevadí, že ona mě ne, ona nemá ráda nikoho, ale stejně je to jeden z mých nejoblíbenějších koní tu.“ Chvíli bylo hrobové ticho. „Tak pojď, ukážu ti to tu.“
Celý areál bych opravdu dech beroucí. Slyšela jsem, že je to tu pěkné, ale slyšet a vidět je rozdíl. Končili jsme u útulku, kde mi Rorie oznámil, že musí ještě vykydat čtyři boxy, jejichž obyvatelé jsou právě na pastvině.
„Tak kde tu máte vidle?“ zeptala jsem se a očima hledala onen nástroj. Když mi na ně padl zrak, přiskočila jsem k nim a pevně je uchopila, jako by se snad jednalo o poklad.
Rorie se na mě nechápavě podíval. „Ty chceš kydat?“
„No a proč ne? To tu snad členky nesmí?“ ušklíbla jsem se.
„To je moje práce, jsem za to placený. A taky majitelé, členky obvykle moc ne.“
„Nejsem obvyklá.“ zasmála jsem se. „Ale kolečko odvážíš ty!“
Po práci jsem si vzala stoličku, postavila ji před klisnin pootevřený box, dřepla si a jen jsem tak seděla. Pak jsem i tiše mluvila. Mlela jsem úplné hlouposti, ale to bylo jedno. Chtěla jsem, aby si kobylka zvykla na mou přítomnost. Dneska jsem s ní nechtěla nic dělat, jen s ní strávit co nejvíc času.
V poledne jsem pomohla Roriemu s krmením a u toho se seznámila s Jasmine a Georgem, dětmi Ellie. Pak jsem si opět sedla před box. Nakonec mi Rorie uvařil kafe, přisednul si a kecali jsme. Vyprávěl i o Noisy i o ostatních koních. Úplně jsem zapomněla na čas. Zůstala bych ještě déle, ale musel jsem domů, abych se převlékla a jela do práce.

lilly&mercya: Dneska mě mamka nemůže odvézt do Reanimatia, tak jsem se tam musela dopravit autobusem. Sbalila jsem si vše potřebné opět do svého fialového batůžku. „Ještě pět minut? To stíhám, vždyť to mám hned za barákem!“ řekla jsem si pro sebe a ještě si sedla na gauč. Projížděla jsem kanály v televizi a najednou mi spadl mobil z gauče. Odemkla jsem ho, abych zjistila, jestli funguje. Naštěstí fungoval, ale když jsem se podívala na čas, vypla jsem televizi a pádila k autobusu. „Sakra. Snad to do tý minuty stihnu.“ Řekla jsem si pro sebe a běžela dál. Do autobusu nastupovali poslední lidé a já začala pochybovat v to, že to stihnu. Moje nohy najednou nenávratně zrychlily a já už stála u autobusu, S hlasitými výdechy jsem vyšla dva schody. „Tak udýchaná slečno, kam to bude?“ zeptal se řidič a zasmál se. „Poloviční, stáj Reanimatio prosím.“ „Tak koňařka jo? S Jasmine se znám moc dobře.“ řekl. Zaplatila jsem, vzala si lístek a sedla si na nejbližší volné sedadlo.
V dálce jsem zahlédla Reanimatio a to znamenalo, že cobydup budu vystupovat. Trenér mi přibrzdil a já za jízdy vyskočila. Zamávala jsem a šla energetickým krokem ke stájím. Všichni koně nastražili uši a koukali na mě. Usmála jsem se a zamířila si to k boxu Mercy. Měla jsem být domluvená s Jasmine, že mi pomůže s PK, ale ještě tu není. Sedla jsem si před otevřený Mercyin box a koukala na klisnu, která do mě šťouchala nozdrami. Pak si vzala do pusy slámu a rychlým pohybem ji po mě hodila. „Ty mrško jedna!“ zvolala jsem se smíchem. „Ahoj, ty musíš být Lilly viď?“ uslyšela jsem dámský hlas. „Ano jsem, už jsem tu byla včera Jasmine. Ty si mě nepamatuješ?“ zeptala jsem se. Nikdo mi neřekl nic o tom, že by Jasmine byla až takový sklerotik. „Haha, další.“ Zasmála se. Nechápavě jsem se na ní koukla. „Já nejsem Jasmine, jsem její dvojče Molly.“ vysvětlila mi. „Aha, tak to se omlouvám, Molly.“ řekla jsem a pozasmála se. „Mám ti vyřídit od Jasmi, ať jdeš zatím do kruhovky sama a zkoušíš ustupování. Jasmine tam za chvíli za tebou přijde.“ Usmála se a já kývla. Vzala jsem si čištění a začala
PK
„Děkuju, za všechny rady, které jsi mi dala. Aspoň jsem si to trochu otrkala.“ Řekla jsem Jasmine a usmála se. Šla jsem si na chvíli sednout do sedlovny. Zanedlouho za mnou přišla Jasmine a sedla si vedle mě. „Hele Lilly, musím ti něco říct…“ řekla se sklopenou hlavou. „Co?“ řekla jsem s nechápavým výrazem. Pečlivě jsem si jí celou prohlédla a začala si všímat těch jiným rysů. „Počkat ty jsi…“ nedořekla jsem to. „Jo, jsem Molly.“ Řekla a obě jsme se začaly smát. „Ale vždyť tě PK nebaví ne?“ řekla jsem a pozasmála se. „No, Jasmin mi řekla, co mám dělat a tak jsme si z tebe udělaly trochu srandu. A jak to tak vypadá, tak to vyšlo.“ Začaly jsme se smát ještě víc. „V krmícím boxu máš seznam, co dáš Mercy do krmení. Já už musím jít. Tak se zatím měj.“ řekla a zamávala mi. Šla jsem jako na povel do krmícího boxu, kde ležel ten papír. „Granule 1,5 odměrky, 1,5 odměrky drceného ječmene a jsou k dispozici otruby 1,5 odměrky. Jednou měsíčně tuřín a potřebné vitamíny.“ četla jsem nahlas. Tak snad si to zapamatuju. Podle seznamu jsem namixovala Mer večerní krmení. Ve kbelíku jsem se vydala k boxu č. 16, kde si kobylka spokojeně pochutnávala na večerní dávce sena. Šla jsem k ní do boxu a jádro jí vyklopila do žlabu. To se Mercy odtrhla od sena a zamířila si to ke žlabu. Čumáček měla zašpiněný od ječmene, tak jsem se tomu musela zasmát. Odnesla jsem prázdný kyblík zpátky do KB (krmící box) a omyla ho. Autobus mi ještě za 10 minut. Vychází mi to tak akorát. Rozloučila jsem se s Mercy pusinkou, na tu její špinavou tlamičku a pádila na autobusovou zastávku.

jasmine & mephisto: Hlavní péče
Ranním budík začal vyzvánět dnes moc brzo, nevěděla jsem, proč je tak zběsilý, ale dalo se to přežít. Molly na posteli, která byla na druhé straně pokoje, něco zamručela a převalila se na druhý bok. Ušklíbla jsem se, ale zalezla do koupelny, kde jsem se začala chystat. ,,Jasmine! Co tam děláš!“ ozvala se Molly a já se zašklebila. ,,Připravuju se?“ zasmála jsem se, ale dopřipravila jsem se a pak razila ven, kdy se Molly na mě zamračila a zalezla místo mě. Převlékla jsem se a vyrazila do stájí s klíčem v ruce. Byla jsem první – holt ranní ptáče je paní majitelka Odemkla jsem vrata a zaslechla kroky zbytku rodiny. ,,Jasmine, dneska budeš mít volno, postarám se o věci v kanceláři,“ usmála se mamka. ,,Jé, děkuju,“ usmála jsem se a otevřela stáj a vešla dovnitř. ,,Krmení si vyřídím,“ usmála jsem se na mamku, ale vešla do stáje a razila rovnou do krmírny. Vzala jsem si sedm kbelíků a připravila krmení pro tu moji sedmičku oceli. Zalila jsem všechno zálivkou, přidala vitamíny a šla rovnou na cestu osudu Šla jsem nejprve k Mephistovi. Hřebec frkal, pohazoval hlavou a byl naštvaný. ,,Ďáble, klidni své hormony,“ povzdechla jsem si, ale vešla dovnitř, dotkla se hřebcovy plece a odstrčila ho lehce. Mephisto frkal, ale počkal, až mu dát jeho dobrotu do žlabu, pohladila jsem ho a šla ven, kdy jsem ho zavřela a hřebec začal žrát Razila jsem dále k Stormymu, Norhovi a dalším, kdy jsem je konečně měla všechny nakrmený a umyla kbelíky. Podívala jsem se na čas a šla do jídelny na snídani. Tam jsem se setkala s ostatními a povídali jsme si. Hned po snídani, kdy jsem si vzala kafe, jsem mohla vyrazit za Stormem, kterému jsem procházku slíbila už při krmení
Storm Dream
Po odvedení hřebce do boxu jsem mohla jít čekat k bráně, protože mi bratříček řekl, že dojedou už s krmením. Po chvilce opravdu dojela dodávka, kdy na mě řidič mávl a já mu otevřela bránu. Zaparkoval u skladiště. ,,Ahoj Johne, dneska jezdíš ty?“ usmála jsem se na mladíka, který vyskočil i s papíry. ,,Ano ano, je to tak,“ usmál se, ale podal mi ruku na přivítanou a podal mi papíry s tužkou. Usmála jsem se, ale vzala si je a šla k zadním dveřím dodávky, kdy jsem se podívala, zda vše tam mají a souhlasí to s objednávkou. ,,Dobrý, je vše v pohodě,“ kývla jsem s úsměvem, ale oba jsme šli do stodoly a vzaly tam vozík velký, na kterém byly popelnice. Mladík to vzal s úsměvem a dojel pro krmení. ,,Díky za pomoc,“ usmála jsem se. ,,Zdravím Johne,“ objevil se u nás táta. ,,Dobrý den pane Harrisone,“ usmál se mladík a podal si s tátou ruku. ,,Skočím pro peníze a papíry,“ usmála jsem se a doběhla do kanceláře, kde mamka nebyla, bylo to tam trochu prohrabaný, až jsem si povzdechla, ale vzala si pokladní knihu a peníze. Vrátila jsem se k těm dvěma, kdy už krmení bylo na svém místě, a my s Johnem dokončili záležitosti, které se týkaly koupě krmení a vitamínů. Já pak šla za Loraine, pojedeme totiž ven
Loraine
Po vyjdě a zavedení kobylky do výběhu jsem šla zavést hřebce – Cigara, Cimerona a Narcia – do stáje. Mohla jsem zavést Laxe, Mephista a Stormyho. Hřebci budou alespoň šťastní Mephisto měl dost energie, docela až moc Pak jsem pomáhala ve stáji, kdy jsem se setkala s novou členkou – Scarlett. Dívka pomáhala ve stáji, kdy jsem se usmála, že je to jedna z těch, která se nezalekne práce. Popovídaly jsme si spolu, kdy se k nám přidal i George. Pak dívka musela odejít a já šla pro věci do sedlovny. ,,Ahoj Jasmine, mohu se jít dnes podívat i do útulku?“ objevila se v sedlovně Nathalia, kdy jsem se narovnala a dopřipravila věci na stojanu. ,,Ahoj Nathy, jasně že jo,“ usmála jsem se a promnula si krk. ,,Díky,“ usmála se dívka a já kývla hlavou s úsměvem. ,,Kam jdeš?“ šla se mnou k boxu Mephista, který byl venku. ,,S hřebcem skákat,“ mrkla jsem s úsměvem a vzala si vodítko. ,,Můžu se koukat?“ usmála se a já kývla. ,,Za půl hodiny budu v hale, Rorie mi jde chystat překážky, tak už tam můžeš jít,“ usmála jsem se a dívka přikývla horlivě, kdy jsem se usmála a razila do výběhu s hřebcem, který zrovna šílel Vzepjal se, když kolem procházel George s Marilyn. ,,Musíš chodit kolem něj s kobylou?“ houkla jsem na něj, ale povzdechla si a pískla. Hřebec se po mně podíval a já došla k němu. Frkal, kdy jsem ho klidnila, trochu ho okřikla a připla vodítko k ohlávce a vedla výběhem, otevřela si branku, nechala ji otevřenou a razila do stáje, kdy jsem hřebce musela mírnit, byl jak z divokých vajec. Uvázala jsem ho u boxu a začala čistit. Mephisto frkal, několikrát jsem ho nechala ustoupit a po chvilce byl konečně dočistěný. Oddechla jsem si a mohla ho nastrojit a po chvilce ho konečně vzala i na parkur.
Jízda
Mephisto frkal, kdy jsem se ušklíbla, ale dovedla ho k boxu a uvázala si ho na uvazovišti a začala odstrojovat. Nathalia šla nejspíše za Cartuzem a já mohla odstrojit hřebce a dopřát mu pořádnou masáž. Kolem mě prošla Molly. ,,Mohla bys prosím říct pak Lilly, až přijde, že přijdu do kruhovky co nejdříve?“ usmála jsem se a podrbala hřebce po krku. ,,Koho má?“ usmála se dívka. ,,Mercyu, box , ale řekni mi, až dojde,“ usmála jsem se. ,,Jasně, bez obav,“ usmála se dívka, kdy jsem kývla a šla odvézt černého hřebce do výběhu a zalezla do jídelny, kde jsem si musela vzít něco dobrého Pak jsem šla pomalu ke stáji, odkud šla se smíchem Molly. ,,Hele, Lilly je v kruhovce. Myslela si, že jsem ty a myslela si, že jsi sklerotik, že si ji nepamatuješ,“ zasmála se Molly a já s ní. ,,Achjo, není jediná, neměly jsme si brát stejný oblečení a dělat culíky,“ zazubila jsem se. ,,Mám nápad, nechtěla bys jít za ní a zkusit s ní něco? Já musím do útulku,“ zamrkala jsem roztomile, kdy se dívka usmála šibalsky. ,,Hele, tohle podobenství se mi začíná líbit, příště tě ale zneužiju já,“ zasmála se sestra a já mrkla, ale plácly jsme si. Mohla jsem jít do útulku a sestra šla za Lilly, kdy jsem jí ještě řekla, co má s dívkou a klisnou dělat. Dostala instrukce a já se zašila v útulku a hned pak na pokoji. Následně jsem šla za Mystical a šla s ní do kruhovky, když byla volná.
Mystical Honey
Když jsem měla všechno za dnešní den splněný, mohla jsem jít do jídelny si dát něco dobrého k svačině a přemýšlela. Včerejší den byl skvělý. Když přišly hned tři nové holky a navíc ta seznámení. Lilly například sebrala Mercy hřbílko a pohazovala si hlavou Byla to zábava a i mamka se na nás přišla podívat, kdy jsem musela Lilly říct, že se mamce tyká a smála se ještě víc. Poslední kapkou pro mě bylo, když ji kobylka štípla. Včera jsem prostě měla bezva den Po chvilce jsem se podívala na hodinky, šla zavřít hřebce a protáhla se se zívnutím. Mohla jsem připravit krmení a rozdala jej. Zítra mě čeká administrativa, proto jsem se šla vyspat pořádně do svého pokoje a mé teplé postele!

jasmine & stormy dream: Vzala jsem kbelík ryzého hřebce, který byl pěkně fialový. ,,Stormy!“ Pomlaskla jsem u boxu a otevřela jej. Hřebec pofrkal a otřel se mi o ruku. ,,No ahoj, doufám, že sis neočistil sliny.“ Poušklíbla jsem se a podrbala ryzáčka po krku. Zavřela jsem za sebou a dala obsah krmení do žlabu. ,,Hmm, tak jo, tady to máš. Doufám, že budeš spokojen. Dneska něco podnikneme.“ Pousmála jsem se a podrbala ryzáka po krku a šla dodat krmení ostatním. Hned po tom, co jsem se nasytila kafem, jsem mohla jít se Stormem na procházku, hned teď po ránu byl skvělý čas jít někam ven. Vzala jsem vodítko s ohlávkou a vešla do boxu. Hřebec pofrkal a začal postrkovat čumák do ohlávky. ,,No počkej!“ Zasmála jsem se, poplácala ryzáka po pleci a ten zastříhal ušima. Já se zasmála a nasadila hřebčákovi ohlávku, připla vodítko a mohla jej jít s ním ven. Lidi s krmením měli dojet později, nechala jsem ale otevřenou bránu. Navíc jsem ještě tedy hřebci dala bandáže, které se klidně mohou i namočit.
Procházka
Šla jsem areálem s hřebcem vedle sebe. Stormy zafrkal, stříhl ušima a podíval se kolem sebe. ,,Jasmine! Hřebce můžeš dát do výběhu, Lax, Mephisto a Cimeron půjdou až odpoledne,“ usmál se táta na mě, kdy jsem zavrtěla hlavou. ,,Chtěla jsem ho odvést až s těmi dvěma, přeci jen si rozumí, alespoň přes hrazení,“ usmála jsme se a pohladila ryzáka po krku, kdy Stormy souhlasně frkl. ,,Dobře, tak já řeknu Georgovi, aby odvedl Cimerona,“ usmál se táta a já kývla, ale zašla s hřebcem do stáje, kde jsem se zastavila u jeho boxu a podrbala jej po krku. Uvázala jsem ho a odmotala mu bandážky z nohou. Stormy stál klidně a jemně mě pošimral na zádech a olízl mi krk. ,,Hej! Nejsem tvoje lízátko, ani nějaký bonbon,“ zasmála jsem se. ,,Jasmine?“ slyšela jsem hlas a otočila se. Stál tam George a díval se na mě a hřebce, snad zjišťoval, jestli ho Stormy nekousne ,,Noo?“ narovnala jsem se. ,,Mamka ti vzkazuje, že za chvilku přijedou s krmením,“ usmál se a já protočila oči. ,,Kvůli tomu jsi za mnou nemusel chodit… a neboj, Stormy si počká na chvíli, kdy tě bude moci kousnout,“ zazubila jsem se, pohladila hřebce po pleci, protáhla se a dokontrolovala mu nohy a zavedla do boxu. Už měl pěkně vyčištěný a já ho zavřela, kdy jsem šla vyházet boxy mých koní a pak šla čekat na krmení.
Odpoledne jsem zavedla Stormyho do výběhu, zavedla Cimerona a pak večer Storma zase zavedla, kdy jsem mu i donesla krmení.

jasmine & loraine: Mohlo být kolem desáté, když jsem dodělala půlky stáje, co se týče vyházení a hlavně to byly boxy mých koní a pak taky trochu dalších. Zbytek byl na Roriem, protože přeci jen jsme ho platili dost dobře, ale nechtěla jsem to jen nechávat na něm, hlavně když jsem házela boxy hřebcům, kteří byli v boxech, co se týče Mephista, nechtěl by k obě nikoho pustit. Protáhla jsem se a šla si pro věci do sedlovny. Na stojánek jsem si nachystala dečky, sedlo, uzdečku a nakonec i chrániče, kdy jsem si přibrala i klobouk na western a šla s tím k boxu Loraine, ta byla venku, proto jsem si vzala vodítko. Protáhla jsem se a kráčela poklidně chodbou, až jsem došla k výběhu, kde jsem spatřila moji krásku společně s Mystical. Ty dvě se přátelily, i když Lory byla spíše samotářem. Pousmála jsem se a pískla. Obě kobylky zvedly hlavy a stříhly ušima. ,,Loraine!“ houkla jsem a otevřela branku, kdy jsem vešla dovnitř a kobylky ke mně došly, kdy jsem je obě pohledila. ,,Lory půjdeme spolu ven,“ usmála jsem se, podrbala kobylku a dala pusu Myst. ,,Pro tebe si dojdu později,“ usmála jsem se, ale připla vodítko k ohlávce ryzky a šla k ní do stáje k boxu, kde jsem ji uvázala, dala vodu a dala se do čištění. Šla kolem mě mamka. ,,Jedete ven?“ usmála se a já pokývala hlavou. ,,Tak si to užijte,“ mrkla na mě, kdy jsem se usmála. ,,Jo, děkujeme,“ kývla jsem, pohladila ryzku po krku, ale dočistila ji a začala sedlat a následně nasadila uzdečku, kdy jsem ještě nasadila kamaše, spěnkový kroužek a botky. Mohly jsme vyrazit ven, taky že jsme vyjely, kdy se k nám přidala i Molly s Annie.
Vyjda
Po skvělé vyjdě jsem u stáje sesedla a zavedla Lory k boxu, kde jsem ji hned začala odstrojovat. Sestra došla vedle nás i s klisnou. Předtím ji připravovala venku, proto jsme se nepotkaly. Protáhla jsem se, dostrojila Lory a dala jí masáž, kdy hned po masáži jsem ji vzala do mycáku, pořádně jí opláchla nohy a ty pak osušila. Mohla jsem Loraine odvézt do boxu a jít pracovat chvilku i na pokoj, tedy spát Ale k obědu jsem už byla zase čilá a šla si dát něco dobrého od babičky.

jasmine & mystical honey: Podívala jsem se na hodinky. Čtyři hodiny, mohla bych vzít dalšího koně. Protáhla jsem se a zvedla se z postele, kdy jsem v ní ležela, protože jsem chtěla si odpočinout, navíc když mamka byla za mě v kanclu. Protáhla jsem se a po chvilce se zvedla. Vyrazila jsem rovnou do stáje a podívala se po stáji, kdy jsem si hodila vlasy do culíku. ,,Molly? Mohla bys mi pomoct v sedlovně s kontrolou vybavení prosím?“ podíval se mi do očí Rorie, kdy jsem se mu do těch očí podívala i já a začala se smát. ,,Myslela jsem, že už poznáš rozdíl mezi mnou a sestrou,“ zazubila jsem se. ,,Jasmine… proč dnes musíte mít stejné oblečení a obě culík!“ zamračil se mladík, kdy jsem se nevinně usmála a v tu chvíli došla k nám Molly a zasmála se, když viděla obličej Rorieho a slyšela nás. ,,Já za to nemohu, že mě sestra kopíruje,“ zazubila jsem se, podívala se s úšklebem na sestřičku a zubila se, ale odešla do sedlovny a vzala si čištění a tušírku. Odešla jsem k boxu a položila k němu čištění a tušírku, vzala jsem vodítko a vyrazila za Mystical do výběhu. ,,Mysty!“ houkla jsem a otevřela si branku, kdy paintka zvedla hlavu, stříhla ušima, ale pohodila hlavinkou a doklusala ke mně, kdy hned strkala hlavu do kapes, zda něco nemám. ,,Mám něco schovanýho, ale to dostaneš jen možná,“ usmála jsem se, pohladila kobylku a připla k ohlávce vodítko a vyrazila s kobylkou rovnou směr stáj, kde jsem ji u boxu zastavila a přivázala si ji. Kobylka stála klidně, já jí ještě donesla v kbelíku vodu a začala čistit, kdy občas Mysty spokojeně natáhla hlavu nahoru a pohybovala pysky, když to bylo její oblíbené místečko drbání. Párkrát jsem se zasmála, ale po chvilce už měla konečně kobylku dočištěnou a podrbala ji na plecích a ona natáhla krk a užívala si drábání. Usmála jsem se, ale vyčistila krásce hřívu s ocasem a pak se sehla pro kopyťák, kdy ryzka tobiano zafrkala a natáhla se k mému pozadí, kdy mi zatáhla za rajtky a zafrkala. Zazubila jsem se. ,,Co blbneš,“ ušklíbla jsem se a podrbala brouka po krku a dočistila jí kopyta a vzala si tušírku, kdy jsem vyrazila i s Mystical rovnou do kruhovky.
PK
Mystical byla skvělá a jelikož nebylo ještě ani pět, zavedla jsem ji do výběhu znovu, aby si užila ve výběhu ještě chvilku. Vyrazila jsem do stáje, uklidila vodítko a šla ještě poklidit výběhy s kolečkem a lopatou, protože trus byl potřeba vyklízet vždy. Pak jsem mohla konečně zajít i do útulku.